Streda 08.07.2009
Probouzime se okolo 8 hodiny - neprsi, tedy zatim. Z mraku se da odtusit, ze nas dest nemine. Opakujeme ranni ritual a pred 10 hodinou odjizdime smerem na Donegal. Hledani pokladu nas protahlo krajem po nejzajimavejsich mistech. Podivali jsme de do maleho pristavu, a pak jsme zamirili na utesy "Slieve League". Jsou to nejvyssi evropske utesy, ktere dosahuji vysky 600 m. Vysli jsme na vyhlidku - tezko se popisuje ta nadhera kterou jsme videli. Temne modry a cisty Atlantik, vysoke a prikre utesy, obloha s mraky, mala pisecna plazicka ... romantika jako filmu:-)) Kupodivu tu nebylo ani moc turistu. Je mozne si udelat vyjizdku lodi pod utesy, ale my nemeli kam dat Vikouska - psi na lod nemuzou. Odtud jsme se presunuli do Glenveagh Natioanl parku, ktere zacina stejnojmenym udolim "Glengesh Valley", kde jsme si zapiknikovali:-)) V parku zije mnoho druhu vysoke zvere, roku 1991 by vyhlasen za oblast s nejlepsi kvalitou vzduchu v Evrope. U velikeho jezera je znamy hrad Glenveagh Castle s krasnymi zahradami. Na parkoviste jsme dorazili v 17 hodin a hrad se uzavira v 18. Z parkoviste to ale byly jeste 4 km pesky (tabule uvadela 30 minut chuze - na prvni zamysleni nerealne). Presto jsme se vydali na cestu k hradu. Po chvili rychle chuze zjistujeme, ze neztihame se vratit do 18 hodin - rozdelujeme se, Martin se vraci pro auto a prijede "neverejnou cestou" a ja pujdu s Viki dal. Cesta je uzka, jen pro jedno auto, od parkoviste k hradu jezdi kyvadlove male busy. Martin nas dojel a zaparkoval asi 1km od hradu. Mastime to rychlou chuzi, cas utika. v 17 45 jsme u hradu, vse je zavrene, nic se jiz nemuzeme prohlednout a ani udelat poradnou fotku. Zahajujeme urychleny navrat k autu a opoustime areal - brana jeste enni zavrena, to jsme si oddechli:-)) tedy hlavne Mrtin. Diky rychle chuzi jsme si poradne "protahli" plice cistym vzduchem a pokracovali smerem na severo-vychod. V pruvodci jsme si nacetli, ze na poloostrove Rossguill se nachazi zricenina Doe Castle - jedna z nejkrasnejsich v Irsku, tak jsme si ji chteli prohlednout. Nikde jsme ji nevideli znacenou, po chvili hledani jsme na ni narazili. Cekalo nas male zkalamani. Zricenina byla opravdu zrizeninou, ale nejakou "zpatlanou" z vicero stavebnich stylu. Pod slovy "nejkrasnejsi v Irsku" jsme si predstavovali neco jineho. Posledni presun jsme udelali do campu - stan jsme meli asi 70 m od pisecne plaze, tak jsem neodolala a zasla na lov musli. Vratila jsme se asi po pul hodine s hrstkou musli - byla to bida, ale zapad slunce byl mooc pekny.
Ctvrtek 09.07.2009
Rano nas opet probudili prehanky, volime vyckavaci taktiku - prestava prset a tak balime, snidame a pachame ranni hygienu. Od campu se vydavame po silnici zvane "Atlanic Drive". Po ceste jsme mnoho vyhlidek, kde zastavujeme - fotime a kochame se. Jeden poklad nas zavedl k nejhlubsimu jezeru oblasti Donegal - Laught Salt.
Oblast Donegalu je celkove hornatejsi, kamenitejsi a jsou zde k videni i jehlicnate lesy, pusobi drsnejsim dojmem. Mistni lide se zivi prevazne tezenim raseliny, chovem ovci a krav, take casto videli osly. Co nas mile prekvapilo byla uroven bydleni - vetsinou jsou to nove nebo opravene domy, spise vily a "male hrady" s peknymi ploty, upravenymi zahradami, vsude kvetiny, .... radost pohledet. Kdyz ma rodina deti, vzdy maji na zahradce vyziti v podobe houpacek, skluzavek, piskovist, ...
Pres Letterkeny jsme se presunuli do Severniho Irska a tady jedeme po okruhu North CoastDrive. Navstivili jsme kruhovou pevnost "Grianan of Aileach" s obvodem vice nez 70m, v nich od 5. do 12. stoleti sidlili pralove Ulsteru. Zricenina "Dunloce Castle" z 16. stoleti je ze trech stran obklopena rozbourenym morem - je historickym skvostem. Bohuzel jiz byla zavrena, tak jsme si ji prohledli alespon z venci.
Stan jsme si postavili v campu blizkosti mestecka Bushmills. Campik je to luxusni, tepla sprcha, kuchynka, k veceri mame vrtule se syrovou omackou, ceske susenky ... pohodicka. Vecer travime opet psanim techto radku, upravou fotek a planovami patecni trasy.
Patek 10.07.2009
Nase prvni zastavka byla v destilerii Bushmills, kde jsme koupili nejake suvenyrky. Odtud pak rovnou na Giant's Causeway. Je to jedna z nejvetsich prirodnich zajimavosti Irska - pas pobrezi tvoreny asi 37 000 ruzne vysokymi cedicovymi sloupy ve tvaru sesti - až desetihranu. V jednom miste je jsou sloupy az 24 m vysoke. Na ostrove Staffa u skotskeho pobrezi vystupuje z more podobna skalni formace - legenda proto pravi, ze si odtud na antrimske pobrezi vystavel cestu obr Finn McCool, aby se dostal za svou milou. Je to v teto oblasti turisty nejvice navstevovane misto.
Jeste jsme se zajeli podivat na "rope bridge", coz je visuty most, ktery spojuje ostrov Carrick-a-rede s pevninou a slouzi lovcum lososu k pristupu na rybarske uzemi.
Odpoledne jsme se uz zacali vracet smerem do Dublinu.
Slovo zaverem: "Dovolena se vydarila a libila se nam. Kdo se necha zlakat temito radky a navstivi Irsko, tak vrele doporucujeme oblast Connemara. Pro ty, kteri cestuji s nami prstem po mape ... juknete na zaznam nasi trasy na obrazku:-))"
Ireland - circle trip at EveryTrail
Probouzime se okolo 8 hodiny - neprsi, tedy zatim. Z mraku se da odtusit, ze nas dest nemine. Opakujeme ranni ritual a pred 10 hodinou odjizdime smerem na Donegal. Hledani pokladu nas protahlo krajem po nejzajimavejsich mistech. Podivali jsme de do maleho pristavu, a pak jsme zamirili na utesy "Slieve League". Jsou to nejvyssi evropske utesy, ktere dosahuji vysky 600 m. Vysli jsme na vyhlidku - tezko se popisuje ta nadhera kterou jsme videli. Temne modry a cisty Atlantik, vysoke a prikre utesy, obloha s mraky, mala pisecna plazicka ... romantika jako filmu:-)) Kupodivu tu nebylo ani moc turistu. Je mozne si udelat vyjizdku lodi pod utesy, ale my nemeli kam dat Vikouska - psi na lod nemuzou. Odtud jsme se presunuli do Glenveagh Natioanl parku, ktere zacina stejnojmenym udolim "Glengesh Valley", kde jsme si zapiknikovali:-)) V parku zije mnoho druhu vysoke zvere, roku 1991 by vyhlasen za oblast s nejlepsi kvalitou vzduchu v Evrope. U velikeho jezera je znamy hrad Glenveagh Castle s krasnymi zahradami. Na parkoviste jsme dorazili v 17 hodin a hrad se uzavira v 18. Z parkoviste to ale byly jeste 4 km pesky (tabule uvadela 30 minut chuze - na prvni zamysleni nerealne). Presto jsme se vydali na cestu k hradu. Po chvili rychle chuze zjistujeme, ze neztihame se vratit do 18 hodin - rozdelujeme se, Martin se vraci pro auto a prijede "neverejnou cestou" a ja pujdu s Viki dal. Cesta je uzka, jen pro jedno auto, od parkoviste k hradu jezdi kyvadlove male busy. Martin nas dojel a zaparkoval asi 1km od hradu. Mastime to rychlou chuzi, cas utika. v 17 45 jsme u hradu, vse je zavrene, nic se jiz nemuzeme prohlednout a ani udelat poradnou fotku. Zahajujeme urychleny navrat k autu a opoustime areal - brana jeste enni zavrena, to jsme si oddechli:-)) tedy hlavne Mrtin. Diky rychle chuzi jsme si poradne "protahli" plice cistym vzduchem a pokracovali smerem na severo-vychod. V pruvodci jsme si nacetli, ze na poloostrove Rossguill se nachazi zricenina Doe Castle - jedna z nejkrasnejsich v Irsku, tak jsme si ji chteli prohlednout. Nikde jsme ji nevideli znacenou, po chvili hledani jsme na ni narazili. Cekalo nas male zkalamani. Zricenina byla opravdu zrizeninou, ale nejakou "zpatlanou" z vicero stavebnich stylu. Pod slovy "nejkrasnejsi v Irsku" jsme si predstavovali neco jineho. Posledni presun jsme udelali do campu - stan jsme meli asi 70 m od pisecne plaze, tak jsem neodolala a zasla na lov musli. Vratila jsme se asi po pul hodine s hrstkou musli - byla to bida, ale zapad slunce byl mooc pekny.
Ctvrtek 09.07.2009
Rano nas opet probudili prehanky, volime vyckavaci taktiku - prestava prset a tak balime, snidame a pachame ranni hygienu. Od campu se vydavame po silnici zvane "Atlanic Drive". Po ceste jsme mnoho vyhlidek, kde zastavujeme - fotime a kochame se. Jeden poklad nas zavedl k nejhlubsimu jezeru oblasti Donegal - Laught Salt.
Oblast Donegalu je celkove hornatejsi, kamenitejsi a jsou zde k videni i jehlicnate lesy, pusobi drsnejsim dojmem. Mistni lide se zivi prevazne tezenim raseliny, chovem ovci a krav, take casto videli osly. Co nas mile prekvapilo byla uroven bydleni - vetsinou jsou to nove nebo opravene domy, spise vily a "male hrady" s peknymi ploty, upravenymi zahradami, vsude kvetiny, .... radost pohledet. Kdyz ma rodina deti, vzdy maji na zahradce vyziti v podobe houpacek, skluzavek, piskovist, ...
Pres Letterkeny jsme se presunuli do Severniho Irska a tady jedeme po okruhu North CoastDrive. Navstivili jsme kruhovou pevnost "Grianan of Aileach" s obvodem vice nez 70m, v nich od 5. do 12. stoleti sidlili pralove Ulsteru. Zricenina "Dunloce Castle" z 16. stoleti je ze trech stran obklopena rozbourenym morem - je historickym skvostem. Bohuzel jiz byla zavrena, tak jsme si ji prohledli alespon z venci.
Stan jsme si postavili v campu blizkosti mestecka Bushmills. Campik je to luxusni, tepla sprcha, kuchynka, k veceri mame vrtule se syrovou omackou, ceske susenky ... pohodicka. Vecer travime opet psanim techto radku, upravou fotek a planovami patecni trasy.
Patek 10.07.2009
Nase prvni zastavka byla v destilerii Bushmills, kde jsme koupili nejake suvenyrky. Odtud pak rovnou na Giant's Causeway. Je to jedna z nejvetsich prirodnich zajimavosti Irska - pas pobrezi tvoreny asi 37 000 ruzne vysokymi cedicovymi sloupy ve tvaru sesti - až desetihranu. V jednom miste je jsou sloupy az 24 m vysoke. Na ostrove Staffa u skotskeho pobrezi vystupuje z more podobna skalni formace - legenda proto pravi, ze si odtud na antrimske pobrezi vystavel cestu obr Finn McCool, aby se dostal za svou milou. Je to v teto oblasti turisty nejvice navstevovane misto.
Jeste jsme se zajeli podivat na "rope bridge", coz je visuty most, ktery spojuje ostrov Carrick-a-rede s pevninou a slouzi lovcum lososu k pristupu na rybarske uzemi.
Odpoledne jsme se uz zacali vracet smerem do Dublinu.
Slovo zaverem: "Dovolena se vydarila a libila se nam. Kdo se necha zlakat temito radky a navstivi Irsko, tak vrele doporucujeme oblast Connemara. Pro ty, kteri cestuji s nami prstem po mape ... juknete na zaznam nasi trasy na obrazku:-))"
Ireland - circle trip at EveryTrail
