IRSKO - zabydlovani, prvni vikend

Za Souckovi napsal Janik

Po vybaleni vsech veci z auta a nasoukani jich do domu jsme si oddechli. Cestu jsme i s Vicky zvladli, jsme tu ... na miste nam jiz znamem z predchoziho pobytu na konci roku 2006. Od zari do prosince tu Martin pracoval a ja chodila do skoly zlepsovat svou anglictinu. Rika se, ze dvakrat do stejne reky nevkrocis, ale ..... pro nas stejna reka v jinem case, s presnou predstavou co od pobytu zde ocekavame... Fota jsou zde.

Dum ve kterem bydlime je radovka a nachazi se na cca 10 km od centra Dublinu. Pro Vasi predstavu: Dublin je jedna velka "placka". Zije tu okolo 1 000 000 obyvatel a nejsou tu zadne panelaky. V centru jsou cinzaky majici nejvice 4 poschodi. Jinak se tu zije v rodinnych domcich a to bud samostatne stojicich se zahradkou nebo v radovkach.
Soucasti naseho pokoje je mala koupelnicka s WC, umyvadlem a pidi sprchovym koutem. Mame tu maly psaci stul, jednu nizkou skrinku s suplikama, dve vestavene skrine a samozrejme postel. Ta ma vsestrane vyuziti - obcas zde snidame, casto jsme tu s nasimi notebooky a konverzujeme s prateli a rodinou, .... Vedle postele ma svuj pelisek i Vikousek.
Fotky z naseho bydleni jsou ZDE.

Prvni vikend po prijezdu jsme si vyjeli s Martinovymi prateli z Australie na vylet.
Pocasi v Irsku je kapitola sama pro sebe. S jistotou lze rici, ze pokud sviti slunicko, tak je velmi pravdepodobne ze za pul hodiny jiz svitit nebude. To jiz budou padat z nebe takove divne mokre zalezitosti - v cechach se jim rika destove kapky (my obcas mame pocit, ze zde prsi i ze spoda :-))) V sobotu rano to venku vypadalo s pocasim vselijak, ale vyrazime autem do blizkych kopcu, kde je nadherny vyhled na Dublin. Uz cestou se zacina sypat snih, tedy spise takove polystirenove kulicky. Silnice je zasnezena behem chvilky, motorkaci maji trosku zhorsene jizdni podminky :-)) Na miste, kde je nadherny vihled na cely Dublin je parkoviste. Uz Popojizdime autem a prochazkovym tempem jdeme na dalsi kesky. Dve jsme uspesne nasli, bohuzel jedna nam odolala. Odpoledne se vydarilo, doma jsem ho zavrsili testovinovym salatem a ceskym pivem.

IRSKO - Cesta na "smaragdovy" ostrov

Za Souckovi napsal Janik

Po navratu z dovolene v Tahajsku zahujeme pripravy na presun do zapadni casti Evropy, do Irskeho Dublinu. Rozhodli jsme se ke zmene pracovniho pusobiste. Nasim hlavnim cilem je si zdokonalit anglictinu, seberealisovat se v zajimave pracovni nabidce a vydelat nejake ty prasulky.

Presun jsme naplanovali na konec unora 2008. Vse prizpusobujeme nasim planum. Zarizujeme potrebna ockovani pro nasi Vicky, ktera pojede s nami se ucit stekat anglicky.

Havlickuv Brod definitivne opoustime 25.2.2008. Veskery nas majetek jsme nastehovali na pudu k rodicum do Vlasimi, kde si na nas pocka.

Posledni tyden v unoru travime balenim a pripravou na cestu. Nakoupili jsme si do Irska "nedostatkove zbozi" jako jsou pudinky, nase oblibene susenky, arasidovou nutelu od Orionu, ...... noo je toho radna hromada. Postupne to skladame do auta a vysledek vypada takto.

3.3.2008 vyrazime s naplnenym autem smerem na zapad. Ceka nas cesta pres Nemecko a Francii do pristavu Cherbourge.
Ja a Vicky sedime na miste spolujezdce a Martin ridi. Je to krapanek nepohodlne, skladam si nohy kam to jde, aby mela Vicky pohodli. Jedeme vozem znacky Ford Connect s volantem na prave strane. Pocasi je uchazejici, nesnezi a nemrzne. Jedeme z Vlasimi pres Prahu, Plzen na hranicni prechod Rozvadov. Frcime si to po hlavnim nemeckem tahu A4 na hranice s Francii. Cestou delame prestavky na protahnuti ztuhlych udu, vencime Viki a hlavne kesujeme. Davame si serii dalnicnich kesi (asi 5 kousku). Pocasi se zhorsuje, u hranic s Francii jiz prsi. Celou cestu ridi Martik, protoze ridit auto s volantem v pravo na neni nic jednoducheho a taky auto je nalozene na maximalni hranici. Okolo druhe hodiny po pulnoci si hledame nejaky hotel v Bremach. Nasli jsme za 68Euro (ecek). Davame Viki nabastit a hura dohajan. Viki zvladla prvni den v aute na jednicku s hvezdickou. Je to chytra fenka, moc dobre tusi co se deje. Celou cestu odmitala pit. Tak ji alespon namacime cumacek.
4.3. jsme e probudili do mraziveho rana. Trosku pres noc nasnezilo. Cil dnesni cesty je Cherbourg, pristav ve Francii odkud nam v 19 hodil jel trajekt do Irska. V pristavu musime vyridit potrebne papiry pro Viky, obstarat si razitka. Mame obavy, aby vse klaplo a tak to valime to po dalnici pres Pariz, prilezitostne davame kesky. Cestu jsme zvladli bez potizi, casu meme take dost, tak se zatavujeme v malebnem mestecku a jdeme si odlovit mistni kes. Vkladame TB Vicky, ktere tu vypoustime do Geo sveta u prilezitosti jejich privnich narozenin. Hodne stesti!!! A protoze jsme v Normandii, tak se jeste se zastavujeme na Pegasus bridge, kde probehlo prvni vylodeni spojeneckych vojaku. Okolo pul pate jsme v pristavu. Jdeme Vikouskovi vyridit potrebne doklady a pak cekame az nas pusti na trajekt.
Vsechny cechy, slovaky, polaky dukladne kontroluji celnici. Nas nastesti ne, mame auto s irskou poznavaci znackou, ktera nas zachranila od prohlidky. Najizdime jako jedno z prvnich aut. Viki ma na trajektu pripravenou klec. Davame ji tam rucnik a misku s vodou. Moc se ji to nelibi, ale je to nutne. Je cela vydesena, ze ji tam zavirame a nechavame. Spolecnost ji delaji dalsi 3 pejsci a jedna kocicka. Byli tu navstevni hodiny, kdy je mozne svoje mazlicky navstivit. My mame kajutu na 8 podlazi. Je bez okna s televizi a prislusenstvim. Trajekt se jmenuje Oskar Wilde II. - ohromna 10 podlazni lod. Na 4 podlazi jsme parkovali auto. Dve podlazi byly kajuty, jedno podlazi byly restaurace a jidelna, obchudek se suvenyry. Na 10 podlazi je kino, ktere jsme take navsivili. Vstupenka stala 10 ecek, kava 3 a fish and chips 15 ecek.
Rano jsme si prohledli lod dukladne, mela velikanske zachranne cluny, nektere i pro 150 pasazeru. Dosli jsme se podivat na Vikouska, mela ohromnou radost kdyz nas videla. Bohuzel jsme ji tam museli jeste na par hodin zavrit. Za 17 hodin jsme pripluli do irskeho pristavu Rosslare. Tam jsme opet museli zajit do officu pro zviratka, kde nam zkontrolovali Vikousciny doklady. Vse jsme meli v poradku a mohli jsme pokracovat v jizde do Dublinu. Od dukladne celni prohlidky nas opet zachranila irska poznavaci znacka naseho auta. Je streda, 5.3. a do Dublinu nam zbyvaji asi tri hodiny jizdy. Od ted uz jedeme po silnici vlevo. Po 17 hodine prijizdime na nasi novou adresu do Dublinu. Vikouskovi se ocividne ulevilo, nabastila se, napila a odebrala se do sveho noveho pelisku hajat. Cestu zvladla na jednicku s hvezdickou. Asi tusila co ji ceka a tak se tomu prizpusobila. Celou cestu odmitala pit, jen bastila.
My vybalujeme a zabydlujeme se.
Fotogalerie z cesty je zde.