Vicky a jeji prace

Jiz po druhe jsme se vydaly na 9:30 hodinu smerem Doubravka, do domova pro seniory. Mam pocit, ze byla natesena na praci se "stariky" :-)
Nahlasili jsme se na recepci a hura do druheho patra do ergonomicke dilny. Tam se uz pilne pracovalo. Vsichni sedeli kolem stolu a soustredili si na svou praci. Pani vetsinou pletou (cepicky, saly, ...) a panove vyrabeji z novinoveho papiru "proutene" veci. Podle toho jakou maji formu (kulata, hranata, vysoka, nizka, ...) takovy tvar ma konecny vyrobek. Chvilku jsem je pozorovala a "klobouk dolu", jak jsou zrucni.
Vikouska jsem nechala "navolno" aby si je obesla sama. Kazdy se pomuchloval podle chuti a nalady. Uz tam ma sve oblibence, jednu pani a jednoho pana. Pri tom vsem hlazeni, povidani se nastala takova usmevna situace. Pani, co hladila Vikouse rikala: "Ja jsem ti zapomnela prinest piskoty, ktere jsem ti koupila, jako odmenu." Ja jsem sahla do kosiku a vyndala krabicku, kterou mame na pamlsky. Uvnitr byly psi dobrutky a take piskoty. Pani jsem nabidla se slovy: "Vemte si tady." Mysleno, vemte si tady z krabicky a dejte to Vikousouvi. Mila pani sahla do krabicky, moc nestudovala co v ruce drzi a uz si to davala do vlastni pusy. Rychle jsme ji zadrzeli, ze tohle zrovna neni pro lidi, drzela totiz "kost" :-) Tak jsme se spolecne krasne nasmali :-) Pak jsme sli na pokoje a tam uz Vicky ukaznene pracovala. Dve hodiny utekly jako voda, dohodli jsme si dalsi navstevu a jely domu.

Canisterapeuticka premiera

28.04.2010
Na dnesni dopoledne jsme meli v domove pro seniory na Doubravce (cast Plzne) domluvenou nasi prvni canisterapeutickou dvouhodinku. Vicky se 1000% tesila, protoze 2 hodiny intenzivniho hlazeni, drbani a mazleni je jedna z nejvetsich slasti jejiho psiho zivota. Ja mela trosku obavy z "neznama", ale byly naprosto zbytecne. Hodne casu jsem stravila brouzdani po netu a hledanim dobrych rad ci ctenim zkusenosti ostatnich. Dokonce jsem si poridila odbornou literaturu :-)
Pred pul desatou jsme byly na miste, jeste jsme se zasly do blizkeho parku vycurat. Pani na recepci nam s usmevem oznamila, ze jsme ocekavany :-) Vicky jsem otrela tlapicky od prachu a hura do ergonomicke dilny. Tam uz babicky a dedeckove byli v plnem pracovnim nasazeni - vyrabeji Pletou) z novinoveho papiru kosiky, ruzne misky a dalsi predmety. Po vzajemnem predstaveni se Vicky s kazdym pomazlila, podavala pac a kdyz se nahodou hladici ruka prestala pohybovat, tak se Vicky nestydela o dalsi hlazeni prihlasit :-) To se "starikum" moc libilo. Behem toho jsme vedli zive rozhovory, vetsinou na tema pes. Vypraveli mi sve zazitky a zkusenosti se zviraty, ... Asi po hodine jsme se rozloucili a sli jsme navstevovat jiz konkretni klienty na jejich pokoje. Vicky byla opravdu zlata a trpeliva. Jedna pani trpela studenymi nohami, tak jsem Vicky polozila na bok a pani si polozila chodidla (na boso) na Vikincin bok a pres nohy jsme polozili rucnik. Po chvilce rikala, ze citi velmi prijemne teplo. Takto jsme jeste navstivili dalsi 3 pani.
Cas straveny se "stariky" byl velmi prijemny a Vicky byla uzasna. Kazdemu se libila, chvalili jeji strst (jaka je jemna a pekne cerna). Takova slova me pekne zahrala u srdicka :-) To jajy ucinek maji zvirata na lidi, to jsem vedela, ale az tato zkusenost mi ukazla, jak moc dokaze jeden pes udelat radost, zprijemnit stereotypni dny ... nenachazim vhodna slova k vyjadreni vlastnich pocitu ...

Canisterapeuticke zkousky

Sobota 10.04.2010

Fotogalerie je ZDE.

Jiz pred vanoci jsem se s nasi Vicky prihlasila na canisterapeuticke zkousky. Co me k tomu privedlo? Mame babicku v domove s pecovatelskou sluzbou a pokud to jen trochu jde, tak tam za ni chodime na navstevy. Od podzima 2009 jsem sebou zacala bravat Vicky. Je to hrozny mazel a "tulič" a je rada za kazde pohlazeni po kozisku :-) Babi tomu mazleni moc neda, ale je tam jeden pan, co Vicky miluje. Jednou mi nabizel, at mu ji tam necham, ze ji bude nosit to nejlepsi od obeda a ze spat bude u nej v posteli :-) cemuz by se Vicky urcite nebranila :-)) Tenhle "nas" pan ma vzdycky takovou radost, kdyz prijdu se psem, uplne pookreje a rozzari se. Rikala jsem si, ze by mozna nebylo spatne toho vyuzit a zacala jsem lovit na internetu nejake informace. Nasla jsem odkazy na animoterpaii (terapie za pomoci zvirat) a canisterapii (nauka o terapii za pomoci psu ruznych plemen a ras). Vysledkem by melo byt, ze Vicky bude rozdavat radost a pomahat a ja budu mit dobry pocit, ze jsem treba i na chvilku zpestrila zivot babickam a dedeckum :-))

Tedka zpet k sobote. Mela jsem v umyslu jit brzo spat, ale nejak se to protahlo. Martinovi rodice nam v patek naveceru privezli cernou labradorku Loisu a tak jsme meli v nasem bytecku pekne veselo. Vsichni ctyri jsme spali v loznici, holky - kazda ve sve boudicce. Probudila jsem se nad ranem s bolesti hlavy a zjistila jsem, ze jsme totalne vydychali vsechen vzduch. Otevrela jsem okno a zavrtala se do pelisku. Vstavali jsme vsichni v 6 hodin. Pred vencenim jsem jeste prichystala snidane pro "cernochy" a vyrazili jsme na prochajdu. Martin, ktery nerad vstava brzo rano, hlavne o vikendu, ochotne sel s nami :-) V 7:00 nakladam Vicky do kufru "Berusky" (cervena Opel Corsa) a vyrazime smerem na Tremosnou, kde se CT zkousky konaji.

Prijizdime jako prvni, jeste se vencime a pak se uz zacinaji schazet pejskove a jejich panickove. Vsichni se navzajem ocuchavaji a poznavaji (mam na mysli psi). Sesli jsme se v poctu 16-ti tymu (pes a psovod). Nejdrive probehla prejimka psu (kontrola zda je vse OK), kratke seznameni s prubehem zkousek a pak se zacalo testovat. My jsme byly zarazeny do posledni skupinky, ktera prisla na radu v 10:45 hodin. Snazily jsme se obe radne pripravit, vsechny zkousene discipliny jsme trenovaly (ooo jak to nekdy bylo otravne a stale dokola). I kdyz jsem vedela, ze Vicky vsechno umi, tak jsem byla nervozni jako "pes". Jak na tom byla Vicky? Netusim, co se odehravalo v jeji hlavicce a zda tusila, ze "tady o neco jde". Ta byla spokojena, ze ma kolem sebe hodne psich kamaradu a kamaradek a jeste k tomu vzdy nasla nekoho, kdo by si ji pohladil :-))

Po obede byla beseda s kynologem, kde jsme resili ruzne problemy, nasledovaly ukazky z CT praxe a nakonec se predavali ceritifikaty. Proslo vsech 16 tymu, vsem gratulujeme! Po 17 hodine jsme nasedli do "Berusky" a vyrazili jsme smerem Cernice, kde na nas cekal Martin s Loisou.