Filipojakubská noc

Fotogalerii si muzete prohlednout ZDE

Az ted mi doslo, ze neznam presne vyznam, puvod a ani historii tohoto zvyku a tak jsem si o nem neoc nasla na webu tradice.cz

 

Pálení čarodějnic patřívalo a do dnešních dnů patří k velmi populárním lidovým zvykům. Ona magická filipojakubská noc (z 30.dubna na 1.května) patřívala mezi noci, kdy prý zlé a nečisté síly vládly větší mocí než kdy jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly nečisté a zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt  různě poschovávané, zakopané a před lidmi ukryté poklady. Aby se hledač pokladu dokázal před silami úspěšně bránit, musel prý mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a řadu dalších předmětů.

Lidé věřili, že této noci v povětří poletuje spousta čarodějnic, letících na sabat. Proto se této noci také říká "noc čarodějnic".
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků. Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci - "čarodějnickému kolu" – to se tančilo pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.


Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, ze ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, že spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami:

• před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve, než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula
• stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly, práskaly čarodějnice na návsi biči a také se střílelo z pušek

Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě.


Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích (zvláště v Německu) velmi starého původu. Postupem doby se z výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnici létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.


Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především proti čarodějnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek i úrodu. V ten den se jednak prováděly pověry na ochranu chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem). Jak již bylo řečeno, v ten den se pálil oheň dodnes zvaný čarodějnice. Ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem, to byl hlavní účel tohoto lidového svátku.


Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice". Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony) nevinných žen byly odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.

My jsme byli pozvani k sousedovi Valikasovi na divocaka, ktereho vyhral na plese. Jidlo (divocak, kruta i spekacky) bylo naprosto bezchybne a piti, toho bylo take dost :-) Podrobne asi neni treba Vam to licit, popisky u fotek Vas vtahnou do atmosfery posledniho dubnoveho vecera :-) 

Canisterapeuticke prezkouseni

Fotogalerie je ZDE

Sobota 9.4. jsem stravila s Vicky v Tremosne u Plzne, kde se konaly canisterapeuticke zkousky. Uz jsme obe vedely, co nas ceka a tak nebyl duvod k nervozite. Prubeh zkousek Vam priblizim z psiho pohledu, tedy tak jak to vnimala Vicky. A zacneme pekne od zacatku, tedy o brzkeho rana.

"No proboha, co se to tu deje? Venku tma, pet hodin rano a moje panicka uz leze z postele. Vzdyt je sobota, tak to se snad spi o trosku dele ne? A dela mi snidani a jde do koupelny, to je divne. Poustim to z hlavy a pokracuji ve spani jako panicek :-)  Zdaji se mi pekne psi sny, jak si na odpoledni prochazce cucham, bastim "blbosti" jak rika moje panicka a hlavne beham za novou hrackou, kterou jsem dostala k narozeninam. Ruzovy letajici talir, to je panecku hracka. Dospelaci mi ho hazeji a ho nosim zpatky, obcas ho chytnu i v letu a to mi pak tleskaji a volaji bravo :-)

Je 6:15 a z postele vyleza i panicek, tak to si asi opravdu dneska nepospim. Taha me z boudicky, z meho domecku a mluvi o rannim venceni. Brrrrr, nechce se mi, je moc brzo a venku je tma. Delam jako bych nic neslysela. Panicek je ale neodbytny, trese boudickou a tak vylezam, protahuji si ztuhle nozicky a zada. Chvilku nevericne koukam, ale to mi uz nasazuje obojek a otevira dvere na chodbu. Tedka uz je mi jasne, ze se opravdu dneska brzo vstava a bude se neco dit.

Po snidani me nalozili do auta a jedeme do Tremosne, cestou jeste zastavujeme na autobusovem nadrazi v Plzni, tam si Martin vystoupil a jel k rodicum busem. V Tremosne parkujeme v 8:15 a jdeme se vycurat a jeste trosku "proskocit". Od 8:30 zacina prijem psu. Je jich tu dost, asi tak dvacet. Vsichni jsou hodni, nikdo nesteka a poslusne posloucha sveho pana. Pani veterinarka me okoukla zkusenym okem, prohledla si muj cestovni pas, zkontrolovala ockovani a dalsi zapisy. Vse je v poradku, jak pak by ne, tohle totiz hlida moje panicka a ta je desnej puntickar a ve vsem musi mit poradek. Nasleduje uvodni slovo pani Jany Stercliove, ktera nas seznamuje z prubehem a harmonogramem zkousek. Je nas 21 tymu a jsme rozdeleni do skupnek po ctyrech. My jdeme na radu v 10:15 hodin a do te doby se jdeme trosku proskocit ven. Panicka mi bere na louku a hazi mi aporty. Nosim ji je ukazkove a ona me za to chvali slovem i pohlazenim. Drbe mi za usima, tam to mam tuze rada :-) Po chvilce me to uz nebavi, radeji bych se sla honit s ostatnimi psy, urcite by se nejaky nasel. No to bohuzel tak nedopadlo, vracime se zpatky.
Nase skupinka cita 5 tymu a panicka se zda byt trosku nervozni. Asi mi neveri, ze ji poslechnu na prvni povel ...  Taaak jdeme na to, je tu prvni disciplina - povaha - hodnoti se chovani psa. Majitele psu spolu hovori, podavaji si ruce, hlasite se bavi. Psi jsou volne pusten nebo na voditku. Rozhodci postupne pohladi veechny psy. Tak tohle se mi libilo, byla jsem sice na voditku, ale mohla jsem si ocuchat a zkamaradit se s ostatnimi psy a take me dalsi dva lide hladili a drbali.
Druha disciplina -  kontakt psovoda se psem - hodnoti se ochota psa nechat se sebou manipulovat. Psovod pusti psa z voditka, po chvilce psa privola, da mu povel sednout, lehnout, polozi ho na bok. Kdyz me panicka pustila z voditka, tak jsem si sla ocuchat dvere, byly tam nejake zajimave pachy. Pak jsem uslysela povel "Vicky, ke me", zanechala jsem me oblibene cinnosti a smerovala jsem za hlasem. Panicka me pochvalila, pak zaznel povel "sedni", "lehni". Pri povelu "spici pejsek" se dospelaci a rozhodci zasmali, ale me to nerozhodilo a ulehla jsem na bok. No reknete, lepsi "spici pejsek" nez treba "chcipni" nebo "haji" (ikdyz haji by take docela slo).
Popisovat dalsi discipliny by bylo prilis nudne, pokud to nekoho zajima, dalsi informace najdete ZDE
Po pauze na obed byla volana diskuse na tema reseni potizi s nasimi 4-nohymi milacky. A pote nastal dlouho ocekavany okamzik, vysledky zkousek a predavani certifikatu. Protoze prosly vsechny tymi, tak se radovali jak panickove a panicky, tak i pejskeve, jiste byli odmeneni stejne jako nase Vicky nejakou psi dobrutkou :-)