Hungary

2.7.2011

Kazdy clen nasi rodiny Soucku proziva odjezd na dovolenou jinak. Odlezd byl planovan na 10 30 hodin a kazdy se k tomu postavil dle sveho uvazeni.

Jana, ta si privstala, aby vse stihla. Sprcha, vyvencit Vicky, nakup peciva, pak udelat housky na cestu (tak jak je mame radi,maslo +  salam + syr + zeli); nasleduje zaliti všech pokojovych kvetin a muskatu na balkone (to mi zabere 20 minut); dobalit veci na stanovani, zabalit si obleceni, veci pro psa, …  Mela jsem to tak tak …

Vicky, tak ta vstavala o poznani pozdeji nez panicka, tu probudilo sypani basty do misky J  Po venceni a snidani pak pozorovala nervozne cvrtkot doma. Mela starch, abychom ji doma nenechali a tak stale chodila za panickou jako ocasek a lehala si tak, aby co nejvice prekazela.

Martin, ten vstaval jako posledni, po snidani jeste dodelaval veci do prace, neustale telefonovat a v 10 30 byl jeste v pyzamu. K tomu asi nemusim nic dodavat. Je pravda, ze mel sbaleno velmi rychle a v patek vecer si nachystal nutnou a potrebnou elektroniku a udelal nam  pripravu na  hledani pokladu.

Z Berouna vyrazime v 11 30 hodin smer Vlasim, kde jsme pozvani na obed. Pribalili jsme jeste par veci a v 15 40 naseda posadka na sva mista (nacelnik Martin sedi vpredu napravo, ridicka se pevne drzi volantu a Vikousek, tak ta vse kontroluje pohledem z okna kufru) a „zirafici vozidlo RAV4”  vyjizdi  smer Budapest. Jede se pomerne dobre, neni zadne horko. Dalnice je plnejsi, ale jde to. Za Brnem smerem na Bratislavu jeste dotankovavame naftu, kupujeme dalnicni znamku pro Slovenko a pak na Madarskych hranicich dalnicni znamku pro Madarsko. Je pod mrakem, neprsi, ale obloha je zatazena a hrozi, ze prset bude,  dalnice je misty mokra.

Do kempu u Budapeste prijizdime pred 21 hodinou, stavime stan a kolem pulnoci jdeme spat. Noc mame veselou, Vikousek se roztahuje mezi nami a kdyz se ji snazime usmernit a poslat ji na sve misto u nasich nohou, tak na nas vrci a hlasite protestuje.  Je to potvora roztahovacna. 3 kese

3.7.2011

Rano se probouzime do chladneho dne se ztazenou oblohou, ktera vesti dest. V cene kempu je i snidane, langose, palacinky, vajicka na tvrdo, chleb, k tomu marmelada, syr, maslo; k piti caj a kava s mlekem.  Neni to snidane dle naseho gusta (langos byl hodne mastny, chleba divny), ale “ lepsi nez dratem do oka“. Na dnesni den Martin naplanoval okruh asi 9 km dlouhy, kde je možno nalezt asi 40 pokladu. Tesime se na to, protoze pokud to vyjde, tak pokorime nas denni rekord z Australie, 33 kesi za 1 den. Horlive sbirame, pocitame kazdy ulovek, … jupiiii. Stary rekod byl prekonan o 9 pokladu, tzn. Novy rekod je 42. Pocasi se zhorsilo, citelne se ochladilo a zacalo prset. Do kempu prijizdime uz za vydatneho deste, ktery dnes jiz neustal. Naveceru jsme se vypravili do nedalekeho McDonaldu, kde je nase oblibene McKaffee a WiFi zdarma. Stravili jsme tu 3 hodiny a dest stale neustava. Vyhlidky na dalsi dny nejsou nikterak priznive a tak menime plan a misto zitrejsi prohlidky Budapesti se presuneme do lazenskeho mesta PaPa.

4.7.2011

Po snidani, ktera ma stejne slozeni jako ta predchazejici (vlastne chybela vajicka natvrdo) balime stan a veci a jedeme po dalnici zpet k hranicim se Slovenskem. Asi 50 km pred hranicemi sjizdime a jedeme smer Balaton. Okolo mesta Papa nejaky aktivni kacer zalozil serii 100 kesek. Cast jich davame jeste pred samotnym prijezdem do mesta. Pak se ubytovaveme v hotelu Villa Classica, kde jsme meli zamluvene ubytovani ze ctvrtka do soboty, nastesti meli volno a tak nasi rezervaci posunuli a my jsme krasny pokoj v loveckem stylu (nechybel trezor na zbrane a patron J  Celkove byl hotel laden do loveckeho stylu,  nad schody byla vycpana hlava zebry, obrazy se zveri, … hlavne, byl “pet friendly”, takze byl Vikousek vitanym hostem.

Po kratkem odpocinku vyrazime opet do boje o poklady a prekonavame rekord s predesleho dne, a to u cisla 79! Jsme docela zmozeni a uz nas to ke konci moc nebavilo.

Pratele, když uz Vam tu popisujeme nase zážitky, tak by mi asi draha polovicka neodpustila na sebe něco prasknout. Jiste znate takove ty „rádoby vtine“ obrazky, tak zena tankuje pohonne hmoty do svého vozu a zapomene v nadrzi zastrčenou hadici od pumpy, ci jiné tomu podobne … Vždy jsem se temto obrazkum smala a rikala jsem ji, je tohle vůbec mozne aby se stalo? Odpoved jiz znam. Mozne to opravdu je, me se to malem stalo. Udalost se seběhla takto: Nejdrive jsem spatne odbocila na kruhovem objezdu (tedy dle navigace), ale zase to bylo k benzinove pumpe, kterou jsme potrebovali. Navigator rika, kam to jedes, ja koukam po silnicnim provozu, Martin rika odboc k pumpe, odbocuji, ale nevsimla jsem si vyssiho obrubniku. Trosku to trnclo, ale v pohode. Zastavuji u stojanu cislo 3. To ze nam nebrzdi rucni brzda, to vim a tak vzdy zaraduji rychloct cislo 1. Ovsem tentokrat jsem v tom z matku zapomnela.  Manik nam tankuje naftu, ja myji celni okno a Martin telefonuje a v tom okamziku se nase auticko pomalinku rozjizdelo vzad. Manik zacal pokrikovat, ja jsem si rikala, ze se mi to asi zda. Nastesti Martin rychle zareagoval, otevrel predni dvere a auto zabrzil. Historka usmevna, ponauceni z ni plynouci jest: nechat opravit rucni brzdu a vzdy dusledne kontrolovat zarazenou 1.