Annie

Od konce dubna v dome kde bydlime pribyla jedna ctyr-noha frajerka. Jmenuje se Annie a je to smetanova labradorka. Jake je to roztomile stenatko, ze muzete podivat ZDE

Udoli Berounky

Bylo krasne sobotni odpoledne a tak jsme vyrazili na vylet do udoli Berounky a nedilnou soucasti byly i poklady.

Ftotogaleri je ZDE

Velikonoce v Zelezne Rude

23. - 24.04.2011

Fotogalerie je ZDE

Svatecni nedeli a pondeli jsme stravili u Pirneru v Zelezne Rude. Vyjeli jsme z Berouna v pul osme a cesta nam trvala skoro dve hodiny. Spolecne jsme posnidali na slunicku s vyhledem na Javor se zbytky snehu. My jsme se pak vypravili na Certovo jezero. Rozrostli jsme se o jednu ctyrnohou fenku Sandy, ze ktere bude asistencni pes. Martin sel s nasi Vicky a ja s goldenkou. Pirnerovi se vydali na projizdku na kole.

Pocasi nam pralo, slunicko svitilo a krasne hralo. Moc turistu jsme cestou nepotkali, ale na jezere jich byly desítky. Posedavali na brehu zezera, nekteri se brouzdali vodou. My jsme si odlovili poklad a pak jsme smerovali zpet do Rudy. Pirnaskove nas uz cekali, udelali jsme malou pripravu na grilovani a za dohledu Santa Klause jsme se do toho pustili. Martin si osefoval gril a my ostatní jsme si masicko vychutnavali.

Druhy den rano (Velikonocni pondeli) nase zenske prdylky „polechtala“ Martinova pomlazka a nezapomnel dodat, ze pry jen pro jistotu, abychom neuschly. Po snidali jsme se rozdeli na dve skupinky. Hanka s Petrem zustali doma, rozhodli se odpocivat a my, Martin s Vicky, ja s Haidy a Hanicka se Sandy, jsme se vydali na nedaleky kopec pro poklad.  Sli jsme cestou necestou, kousek po sjezdovce (tady jsme potkali dve zmije), pak chvilku po cyklostezce a nakonec jsme se prodirali lesem. Cesta k pokladu nam trvala skoro dve hodiny a  usli jsme asi 5 km, cesta zpatecni, byla o mnoho kratsi, schudnejsi, no proste lepsi.

Po vybornem pozdnejsim obede jsme si ještě povidali a pak vyrazili k domovu. Opet jsme stravili prima dva dny s prateli a Martin si alespon trochu odpocinul od denniho shonu.

Filipojakubská noc

Fotogalerii si muzete prohlednout ZDE

Az ted mi doslo, ze neznam presne vyznam, puvod a ani historii tohoto zvyku a tak jsem si o nem neoc nasla na webu tradice.cz

 

Pálení čarodějnic patřívalo a do dnešních dnů patří k velmi populárním lidovým zvykům. Ona magická filipojakubská noc (z 30.dubna na 1.května) patřívala mezi noci, kdy prý zlé a nečisté síly vládly větší mocí než kdy jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly nečisté a zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt  různě poschovávané, zakopané a před lidmi ukryté poklady. Aby se hledač pokladu dokázal před silami úspěšně bránit, musel prý mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a řadu dalších předmětů.

Lidé věřili, že této noci v povětří poletuje spousta čarodějnic, letících na sabat. Proto se této noci také říká "noc čarodějnic".
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků. Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci - "čarodějnickému kolu" – to se tančilo pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.


Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, ze ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, že spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami:

• před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve, než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula
• stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly, práskaly čarodějnice na návsi biči a také se střílelo z pušek

Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě.


Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích (zvláště v Německu) velmi starého původu. Postupem doby se z výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnici létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.


Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především proti čarodějnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek i úrodu. V ten den se jednak prováděly pověry na ochranu chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem). Jak již bylo řečeno, v ten den se pálil oheň dodnes zvaný čarodějnice. Ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem, to byl hlavní účel tohoto lidového svátku.


Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice". Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony) nevinných žen byly odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.

My jsme byli pozvani k sousedovi Valikasovi na divocaka, ktereho vyhral na plese. Jidlo (divocak, kruta i spekacky) bylo naprosto bezchybne a piti, toho bylo take dost :-) Podrobne asi neni treba Vam to licit, popisky u fotek Vas vtahnou do atmosfery posledniho dubnoveho vecera :-) 

Canisterapeuticke prezkouseni

Fotogalerie je ZDE

Sobota 9.4. jsem stravila s Vicky v Tremosne u Plzne, kde se konaly canisterapeuticke zkousky. Uz jsme obe vedely, co nas ceka a tak nebyl duvod k nervozite. Prubeh zkousek Vam priblizim z psiho pohledu, tedy tak jak to vnimala Vicky. A zacneme pekne od zacatku, tedy o brzkeho rana.

"No proboha, co se to tu deje? Venku tma, pet hodin rano a moje panicka uz leze z postele. Vzdyt je sobota, tak to se snad spi o trosku dele ne? A dela mi snidani a jde do koupelny, to je divne. Poustim to z hlavy a pokracuji ve spani jako panicek :-)  Zdaji se mi pekne psi sny, jak si na odpoledni prochazce cucham, bastim "blbosti" jak rika moje panicka a hlavne beham za novou hrackou, kterou jsem dostala k narozeninam. Ruzovy letajici talir, to je panecku hracka. Dospelaci mi ho hazeji a ho nosim zpatky, obcas ho chytnu i v letu a to mi pak tleskaji a volaji bravo :-)

Je 6:15 a z postele vyleza i panicek, tak to si asi opravdu dneska nepospim. Taha me z boudicky, z meho domecku a mluvi o rannim venceni. Brrrrr, nechce se mi, je moc brzo a venku je tma. Delam jako bych nic neslysela. Panicek je ale neodbytny, trese boudickou a tak vylezam, protahuji si ztuhle nozicky a zada. Chvilku nevericne koukam, ale to mi uz nasazuje obojek a otevira dvere na chodbu. Tedka uz je mi jasne, ze se opravdu dneska brzo vstava a bude se neco dit.

Po snidani me nalozili do auta a jedeme do Tremosne, cestou jeste zastavujeme na autobusovem nadrazi v Plzni, tam si Martin vystoupil a jel k rodicum busem. V Tremosne parkujeme v 8:15 a jdeme se vycurat a jeste trosku "proskocit". Od 8:30 zacina prijem psu. Je jich tu dost, asi tak dvacet. Vsichni jsou hodni, nikdo nesteka a poslusne posloucha sveho pana. Pani veterinarka me okoukla zkusenym okem, prohledla si muj cestovni pas, zkontrolovala ockovani a dalsi zapisy. Vse je v poradku, jak pak by ne, tohle totiz hlida moje panicka a ta je desnej puntickar a ve vsem musi mit poradek. Nasleduje uvodni slovo pani Jany Stercliove, ktera nas seznamuje z prubehem a harmonogramem zkousek. Je nas 21 tymu a jsme rozdeleni do skupnek po ctyrech. My jdeme na radu v 10:15 hodin a do te doby se jdeme trosku proskocit ven. Panicka mi bere na louku a hazi mi aporty. Nosim ji je ukazkove a ona me za to chvali slovem i pohlazenim. Drbe mi za usima, tam to mam tuze rada :-) Po chvilce me to uz nebavi, radeji bych se sla honit s ostatnimi psy, urcite by se nejaky nasel. No to bohuzel tak nedopadlo, vracime se zpatky.
Nase skupinka cita 5 tymu a panicka se zda byt trosku nervozni. Asi mi neveri, ze ji poslechnu na prvni povel ...  Taaak jdeme na to, je tu prvni disciplina - povaha - hodnoti se chovani psa. Majitele psu spolu hovori, podavaji si ruce, hlasite se bavi. Psi jsou volne pusten nebo na voditku. Rozhodci postupne pohladi veechny psy. Tak tohle se mi libilo, byla jsem sice na voditku, ale mohla jsem si ocuchat a zkamaradit se s ostatnimi psy a take me dalsi dva lide hladili a drbali.
Druha disciplina -  kontakt psovoda se psem - hodnoti se ochota psa nechat se sebou manipulovat. Psovod pusti psa z voditka, po chvilce psa privola, da mu povel sednout, lehnout, polozi ho na bok. Kdyz me panicka pustila z voditka, tak jsem si sla ocuchat dvere, byly tam nejake zajimave pachy. Pak jsem uslysela povel "Vicky, ke me", zanechala jsem me oblibene cinnosti a smerovala jsem za hlasem. Panicka me pochvalila, pak zaznel povel "sedni", "lehni". Pri povelu "spici pejsek" se dospelaci a rozhodci zasmali, ale me to nerozhodilo a ulehla jsem na bok. No reknete, lepsi "spici pejsek" nez treba "chcipni" nebo "haji" (ikdyz haji by take docela slo).
Popisovat dalsi discipliny by bylo prilis nudne, pokud to nekoho zajima, dalsi informace najdete ZDE
Po pauze na obed byla volana diskuse na tema reseni potizi s nasimi 4-nohymi milacky. A pote nastal dlouho ocekavany okamzik, vysledky zkousek a predavani certifikatu. Protoze prosly vsechny tymi, tak se radovali jak panickove a panicky, tak i pejskeve, jiste byli odmeneni stejne jako nase Vicky nejakou psi dobrutkou :-)

Galerie ke golf-yacht clubu

Souckovi na yachte

Fotogalerie bude doplnena co nejdrive.

Na nedelni odpoledne jsem si pripravila pro Martina narozeninove prekvapeni. Ma je sice az na konci dubna, ale z casovych duvodu jsme se rozhodli je oslavit drive :-) 

Odpoledne vyrazime z Berouna, nase mala cernoska Vicky jede samozrejme s nami. Uz s nami byla na trajektu a tam vse zvladla na jednicku s hvezdickou. Vzhledem k tomu, ze tato yachta nikam nepluje, tak nehrozi morska nemoc a dalsi potize spojene s plavbou. Jedeme k Libenskemu mostu, kde kotvi Golf-Yacht lod. Pozdni odpoledne jsme stravili na golfovem trenazeru, tedy Martin. Ja jsem sledovala jeho vykony z pohodlneho kresla :-) Pak nasledovala vecere o trech chodech. Meli jsme lososa s bramborouvou kasi a prilohou a aby nebyl losos na suchu, tak jsme ho zapijeli bilym vinem. Prijemnou atmosferu dokresloval svit svicek a vyhled na reku a Prahu. 

Nase kajuta byla mensi (na lodi ma velkou kajutu asi jen kapitan :-) ale akorat pro nas tri :-) Na rano jsme si objednali snidani do postele a bylo to opravdu prijemne (tentokrate jsem ji nemusela delat ja). Na rece plavali labute, take asi hledali neco k jidlu :-)

Neobvykle poklidne misto, reka tekla stale stejne rychle, jen ten cas nesel zastavit. Skoda. Tak alespon na chvilku jsme se vytrhli realite ze sparu :-) 

Valentyn 2011

Něco málo o Valentynovi z Wikipedie.

Valentýn (podle kalendáře, ale častěji spíše Valentin) je mužské jméno latinského původu pocházející z výrazu valere, tj. „zdravý“. Jeho ženskou obdobou je Valentina.

Známí nositelé jména

• Svatý Valentin
• Valentin - papež
• Valentin Hrbatý - český šlechtic
• Valentin Kochan - český šlechtic
• Valentin Dobrotivý - český film.

• Valentina Kameníková - česká klavíristka ukrajinského původu
• Valentina Těreškovová - ruská kosmonautka, první žena ve vesmíru
• Valentina Thielová - česká herečka

My jsme vyrazili na večeři do Prahy, do Celetné ulice do restaurace Zlatý Anděl, kde nás čekal krásně prostřený stůl pokrytý okvětními lístky červených růží. Na uvítanou jsme si připili šampaňským a těšili si na večeři. Romantické menu slibovalo kulinářský zážitek. Předkrm s názvem "Casanova" - salát s pošírovaným vejcem, jablkem a orchidejí. Jako hlavní chod si Martin vybral "Hledání smyslů" - grilovaná kuřecí prsa plněná ořechovým máslem, baby zeleninou a hořčičnou omáčkou. Já jsem si vybrala "Zamilování" - dušený lososový filet v koření Apollo, pečený rýžový pillaw a piquillos. Oba jsme si pochutnali a už se těšili na dezert s názvem "Jemný čokoládový polibek" - horký, tekutý čokoládový dezert s náplní maracuja a sorbetem z růží. Hmm opravdová lahůdka. Večeří jsme zakončili přípitkem a vyrazili domů za naším černouškem.

16. Sri Lanka - Presun na letiste do Negomba

27.12.2010

Rano po snidani jsme se nechali odvezt na autobusove nadrazi. Meli jsme trochu potiz najit spravny autobus, ktery nas odveze na mezinarodni letiste do Negomba. Busove nadrazi je jeden veliky chaos a temez zadne anglicke nazvy. Ptali jsme ruznych lidi, nakonec jsme nasli ochotneho pana, ten nas dovedl na nastupiste a rikal, ze bus odjizdi za 90 minut. Tak jsme meli cas si koupit noviny  a nejake dobroty na cestu. Moc se nam bus nezdal, zadne oznaceni kam jede, stara herka a k tomu jeste clovek u ktereho si kupujeme listky na cestu neumi anglicky. Ptala jsem se ho, zda jedeme spravne do Negomba na letiste, ale zadna odpoved. Kdyz jsem se ptala podruhe, tak mi pan za mnou rekl, ze jsme ve spravnem buse. Dost se mi ulevilo. Z pana se vyklubal lekar ajurvedske mediciny, anglicky umel dobre. Cast cesty jsme prokecali o vsem moznem.
Martin si behem cesty uvedomil, ze si nenafotil "bezny  sri lansky zivot"  a tak celou cestu mel prst na spouti sveho fotoaparatu. ZDE je k nahlednuti fotogalerie.
Cesta trvala asi 4 hodiny a kdyz jsme se zacali blizit k letisti (poznali jsme to diky GPS) tak jsme premysleli, jak pozname, ze uz je cas vystoupit. Snazili jsme ptat spolucetujicich, ale bylo to marne ... nikdo anglicky neumel. Nejaky pan to zrejme pochopil, ze chceme na letiste, tak se protlacil narvanym autobusem k ridici, prohodil s nim par slov a vrtil se zpet k nam. Mrkl na nas, to bylo asi znameni, ze nam zaridil zastaveni abychom mohli vystoupit. A opravdu, po chvilce bus zastavil, dokonce pockal az uplne vystoupime a pak se teprve rozjel :)
Na letisti jsme si dali batohy a tasky do uschovny a vyrazili jsme do mesta Nebomba, ktere lezi asi 10 km od letiste. Mesto se nam vubec nelibilo, priserne rusne a spinave. Prosli jsme par ulic, zasli do obchudku a ayurvedskou medicinou (zakoupili jsme balzamy, sirup, zvlastni naberacku urcenou k paleni prasku proti komarum). Hledali jsme misto, kde bychom si dali obed a nejvice se nam zalibila mistni indicka jidelna. Rozhodne jsme neudelali chybu, jidlo bylo vyborne, jedno z nejlepsich  a nejchutnejsich na Sri Lance. Ind se na chodil ptat, zda je vsechno v poradku a zda nam nic nechybi. Za svou pohostinnost jsme mu nechali na mistni pomery velke dysko. Castka ho prekvapila, ale prijal ji s podekovanim.
Na letisti jsme pak cekali skoro 12 hodin. Cas jsme si kratili ctenim knizek, obcasnou prochazkou po hale a nakoupenim dobrot v obchudku. Nejak jsme to preckali a v 1 hodinu v noci jsme se presunuli na check-in. Mame o jedno zavazadlo vice, prekvapive jsme nakoupili veci vazici 15 kg, batuzky pak okolo 13 kg. Jeste pred odletem si Martin koupil drevenou figurku varana (na letisti se uz nesmlouva, ale on svym sarmem zapusobil na prodavacku a varana usmlouval ze 45$  na 32$ :-))
Ve 2:55 se nase letadlo Boing 777-300 odlepuje od ostrovni ranveje a nabira smer na zapad do Dubaje. Letadlo je uplne nove, je v nem vice mista na nohy, vice prostoru pro zavazadla, vychytane a velke dispeje na kazdem sedadle pred vami, jsme uneseni :-)
V Dubaji pak mame pres 4 hodiny casu. Nakukujeme do obchudku (nejvice Martina zajimaji ty s elektronikou). K snidani si davame kavu a zmrzlinu Haagen-Dazs. Trosku nezvykle, ale pochutnali jsme si :-) Na odletu jsme potkala kamaradku z meho rodneho mesta, letela domu. Byla prekvapena, v letadle jsme si pak pekne popovidaly, nevidely jsme se vice jak 7 let :-)
Na letisti nas jiz cekali rodice a ve Vlasimi pak probehlo velike vitani s nasim cernouskem :-)

15. Sri Lanka - Anurathapura, Sigiria, Dambula

Pohled z vystupu na Sigirii

25.12.2010

Fotogalerie je k nahlednuti ZDE

Bohuzel i dnes musim napsat, ze stale prsi. Vstavame v 7:10, snidame tradicni vyrobky mistni pekarny (Martin si oblibil "sweet bread" - chutna asi jako nase vanocka, jen ma tvar sneka a ja jsem si mezi vsemi dobrotami nasla "rock cake", coz je takova kakaem obarvena hromada tuzsiho kokosoveho testa nebo zazvorovy kolac - hm, take dobrota :-) Odjezd je naplnaovan na osmou ranni, my jsme pripraveni, ale ridic nikde. Cekame cca 45 minut a prihasil si to borec hodne tmave pleti s "obouchanou karou" (leve predni svetlo bylo skoro vypadle, tedy houpalo se na dratech, ... budiky na palubni desce neukazovaly nic, no ale jak jsme pozdeji zjistili, hlavni zavadou bylo to, ze nesla otevrit nadrz, bylo utrzene lanko. On se k problemu s nadrzi postavil sri lanskym  zpusobem. Do skviry mezi vikem nadrze a karoserii "na hulvata" strcil klic od zapalovani auta. Klic se prohybal, odrel lak, ale stejne neotevrel. Zirala jsem na to jako husa do flasky, protoze co kdyby ten klic do zapalovani zlomil? No tak jsme nahrani... Neumel si ani poradne pustit ventilator, porad zapinal vnitrni cirkulaci a divil se, ze se mu mlzi predni sklo :) jo jo, tahle kara 100% nebyla jeho.
Trasa naseho vyletu vedla z Kandy do Matale, kde jsme navstivili nejdrive hinduisticky chram, pak budhisticky. Rozdil je patrny v barevnosti vyzdoby, hinduisti maji vetsi pocet bohu a jejich podobizen. V buddhistickem chrame byla jedna cast velmi "drsna". Byly zde ukazky z toho, jak dopadne hrisnik, nebude-li se chovat tak jak ma: napichovani na kul, poveseni za nohy a nasledne trhnuti  do stran (telo se deli v rozkroku), sekani nohou v kolenou a dalsi nechutnosti - takova ukazka peklicka.
Pri ceste do Anuradhapury jsme jeste meli v planu navstivit zahradu s bylinkami a korenim, tu jsme ale vynechali. V Anuradhapure jsme si koupili vstupni listek do "kulturniho trojuhelniku", coz zahrnuje vstupy na historicka mista v Anuradnapure, Sigirii a Polonnaruwe (tu nenavstivime). Cena pro jednoho turistu je 50 USD, mistni maji vstupy zdarma!
Anuradnapura byla velkolepe epicentrum srilanske civilizace po dobu temer jednoho a pul stoleti. Zbytky starovekeho mesta patri k velmi vyhledavanym a uctivanym poutnim mistum. Jsou tu same dagoby, stupy, zbytky zakladu, kam se podivate buddha stojici, v meditacni poloze, v leze nebo jen hlava Buddhy ... vsude Buddha :-) Pred dagobou jsme si vzdy museli sundat boty a dali do uschovy (pokud jsem pak nevytahla z penezenky prislusny obnos penez (cca 4-8Kc :), tak se na me obsluha ani nepodivala :-(  Pokud jsem mela odhalena ramena, tak jsem si je zahalovala do satku. Pak jsme vystoupali na male nadvoricko a odtud po smeru hodinovych rucicek jsme obesli dagobu (jen neznali turiste obcas chodili proti davu :-)  Kdyz uz jsme se sli podivat na 6 dagobu, tak uz nas to nebavilo ... stale to stejne (dovnitr neni vstup), nektere mene vyznamne jsme vynechali.
Naveceru jsme se presunuli do Sigiriye, kde jsme meli zajistene ubytovani uprosted dzungle. Pri veceri se mi stala neprijemna vec. Kousla jsem do oblibeneho "rock cake" a moje zlata plomba zustala ve hmote kolace. Nastesti jsem si toho vsimla vcas a tak jsem ji nesnedla. Pomoci zubarskeho naradicka od Jitky jsem vydolova zbyvajici cement, ale zpatky jsme plombu do zubu nevraceli. Pocka to po navratu na ruce odbornice :-)  Vsude pritomne vlhko, k tomu jeste dest a zvuky dzungle, to vse jsou nase vecerni dojmy, jdeme netypicky brzo spat.

26.12.2010

Odjezd je dohodnut na 9 hodinu, ale prsi, tak vyckavame zda neprestane. Poprve mame v cene ubytovani i snidani (vsude jsme ji odmitali, protoze cena snidane velmi silne prevysovala jeji hodnotu). Toustovy chleb s maslem, srilanska omeleta, pry paliva hahaha, palive vypada jinak :-) Mango dzus byl priserny a tak jsme s povdekem sahli po caji.
Dest trosku zeslabl a tak jsme vyrazili na Sigiriyi, coz je skalni rulova hora, ktera byla mistem uchvatneho kralovskeho mesta. Hora vystupuje 200 m nad okolni krajinu. Obdivivali jsme vodni zahrady se stale funkcnim vodnim systemem (pracujici na jednoduchem principu tlaku a gravitace), skalni kresby nebeskych krasek (nakreslene v patem stoletni n.l., jsou to jedine nenabozenske malby, ktere se dochovaly), 1300 let stare graffiti a giganticke tlapy kamenneho lva. Na vrcholu hory pak jsou k videni zbytky zakladu palace, trun a vodni nadrz. To vse jsme si prohledli za mirneho deste, pri sestupu z hory se pak opet radne rozprselo. Meli jsme stesti, Martin poridil alespon par fotek.
Na zpatecni ceste do Kandy jsme se jeste zastavili v Dambule, kde jsou fascinujici jeskynni chramy se stovkami soch a nejkrasnejsimi nastennymi malbami, ktere pokryvaji kazdy kousek jeskyne. V nektere jeskyni bylo doslova "pre-buddhovano".
Behem tohoto vyletu jsme se snazili i keskovat, ale nejednalo se o fyzicke boxy, takze zatim nevime, zda jsme predepsane ukoly vyresili spravne. Pokud ano, tak mame tri zarezy :-)
Ridic nas dovezl zpet do ubytovani, jeste jsme se zastavili v suvenyrech na nakupu, dali jsme si posledni teplou veceri na Sri Lance a bananovy a ananasovy milkshake. Pak uz jen balime veci do batuzku a zitra rano se vydame busem do Negomba na mezinarodni letiste, smer Dubaj-Praha = zimicka a pracicka.