Madeira 2011

Fotogalerie je k nahlednuti ZDE

Jak jsem jiz psala, dovolena na Madeire byla odlisna od ostatnich. Stan a hostely jsme vymenili za uzasny **** hotel na brehu Atlantiku. Jak snidane, tak i vecere meli bohaty vyber a chutnalo to bajecne. 

Pujcili jsme si na tri dny auto a objeli jsme cely ostrov, za pomoci kesek jsme navstivili krasna mista. Zdolali jsme i nejvyssi horu Madeiry sopku Pico Ruivo 1 862 m. Prosli jsme se podel levad a vecer jsme chodili na promenadu na neco dobreho k piti nebo jen na neco maleho k zobnuti - prazene mandle nebo buraky ... mnam, mnam :-)

Dovolena se nam libila, pekne jsme si odpocinuli. Vrele vsem doporucujeme, Madeira stoji za navstevu! :-)

Madeira

Jeste na sklonku prazdnin jsme se rozhodli pro "odpocinkovou dovolenou mimo nas dobrodruzny styl". Chvilku jsem patrala na netu a v uvahu prichazela mista jako Malta ci jiny recky ostrov, koukala jsem na Ibizu a nakonec jsme se rozhodli pro Madeiru.

Zde je par zajimavosti.
Madeira je ostrovem věčného jara Malebný portugalský ostrov Madeira leží asi 980km jižně od Evropy a 580km od Afriky ve stejnojmenném souostroví. Příznivá poloha a působení Golfského proudu dělá z Madeiry oblíbenou destinaci pro dovolenou v jakémkoliv ročním období. Rtuť teploměru se zde pohybuje kolem velmi příjemných 24°C v létě a 20°C v zimních měsících.
Madeira je ráj rozmanitých aktivit. Kromě turisticky založených návštěvníků, kteří se kochají nádhernou krajinou a úchvatnými scenériemi vnitrozemských hor si zde dvou kvalitních místních hřištích přijdou na své i milovníci golfu. Azurově modré moře obklopující ostrov přímo vybízí k tomu vyzkoušet některý z vodních sportů. Ať už se necháte zlákat winsurfingem, potápěním či jízdou v plachetnici, zklamáni dozajista nebudete. Zahrada Evropy - jakmile na Madeiru zavítáte, poznáte to. Rozmanité druhy květin, včetně orchidejí, vás oslní na první pohled.
Zároveň je ale Madeira také destinací s bohatou historií. Prastaré ličky města Funchal, turistického centra ostrova, pak přímo vybízejí k toulkám historií či k romantickým procházkám po plážové kolonádě. Madeira a její turistická lákadla. Vybírat si můžete z mnoha pamětihodností, exotických přírodních útvarů i nepřeberné škály sportovních aktivit.
Vydat se můžete třeba na horskou túru, prozkoumat útesy vysoko nad mořskou hladinou, poznávat neutuchající bohatství místní flóry v botanické zahradě či procházet se podle podél tradičních madeirských zavlažovacích kanálů. K tomu si nezapomeňte dopřát ochutnávku znamenité místní kuchyně a návštěvu některé z kulturních institucí, jedině tak si dokážete omamnou vůni Madeiry vychutnat v celém jejím rozsahu.
Hlavní město madeiry Funchal rozhodně stojí za návštěvu. Má přibližně 120 000 obyvatel a je v podstatě jediným větším městem na ostrově. Svou jedinečnou atmosféru si Funchal udržuje dokonalým snoubením překrásné místní zeleně s mnoha zachovanými architektonickými skvosty a památkami. Určitě si nenechte ujít katedrálu Sé, nejvýznamnější památku Funchalu z 15. století, přibližně stejně starou budovu radnice Camara Municipal, pobřežní pevnost Palacio de Sao Lourenco, klášter Convento de Santa Clara a velmi originální kostel Igrja de Sao Pedro.

Audi sraz Ventilek 2011

24. - 25.06.2011

Jsme se vydali na audi sraz Ventilek 2011, ktery se konnal v kempu Velkoparezity na Jihlavsku. Byl tematicky zameren a nesl se v piratskem stylu. Deti meli satky, pasky pres oko, obcas byla k zahlednuti i savle ci bedna s pokladem :-) cela akce nebyla primo nas styl, ale libilo se nam.

Hungary

Fotogalerie k poznavani Madarska je ZDE a panoramaticke fotky najdete ZDE

Hungary

5.7.2011

Rano po vydatne hotelove snidani (smazena vajicka, parecky, musli s jogurtem, sladke pecivo, kremova horka cokolada a kava)  se jdeme projit s Viki do města. Musime ji vyvenčit, protože my pak jdeme do termálních lazni a ona na nas bude cekat v hotelu. Město je zajimave velkym poctem krasnych kostelu.
Pak jdeme do vodniho světa. Jsou tu bazeny s ruzne teplou vodou. V kazdem bazenu jsme chvilku stravili, pak jsme blbli na toboganech, pak zase v chvilku v teplych bazenech. Mistni langos nas neuchvatil, takova tlusta buchta, … no u Marusky si posmakneme jinak. Po 3 hodinach nas touz nebavi a tak jdeme pryc. 
Sedame do auta a jedeme na dalsich 37 kesi. Vecer pak planujeme dalsi dny.

6.7.2011
Rano po vyborne snidani, michana vajicka, sladkosti z listoveho testa, zakysany jogurt s mandlovymi lupinky :-) horka cokolada, kava a  ovoce, balime veci a jedeme smerem k Balatonu. Cestou se zastavujeme na jeden poklad, ale je velke horko a tak radeji rychle frcime dal. 
Ubytovali jsme se v kempu v bungalovu z roku 1974. Jak jej postavili, tak tu stoji dodnes. Zadna oprava, zadna poradna udrzba ci renovace, proste totalitni chaticka :-(  Ale tak uplne to sem zapada. Ve stejnem duchu je i okoli a mistni samoobsluha. Jako u nas pred rokem 1989. Dost nas to zaskocilo.
Sli jsme se podivat na Balaton a cekalo nas dalsi prekvapeni. Voda smrdela rybinou, byla spinava a plaval v ni had. No, tak jsme ani prsticek nesmocili :-(  Vzali jsme si sebou knizky na cteni, tak jsme sebou placli na brehu a cetli si. Ale ani to nebylo ono, vsude byli mravenci a tak jsme to asi po 2 hodinach stehovani se z mista na misto vzdali a sli zpatky k chatce. 
K veceri jsme si udelali lunchmeon, ktery tuhle totalitni idilku jen podtrhl. Naveceru jsme se sli projit  a nasli jsme zmrzlinarnu, ktera byla zalozena roku 1954. Zmrzlina docela usla, ale ta obsluha, ta byla si take 20 let pozadu..


7.7.2011
Po snidani vyrazime na serii kesek, ale nejak to neni ono. Jedeme se po hodne rusne silnici, zastavujeme kazdych 300 m. Je to unavne a ani to neni nijak zajimave. A tak Martin vybira jen zajimava mista, stare kosteliky a mista s vyhledem. Je hrozne horko a na obloze ani mracek. I kdyz klimatizujeme, Vikousek ma v kufru auta hodne teplo, tak se vracime do "nasi totalitni chatky" pres Tesco, kde kupujeme nejake potraviny a veceri.
Odpoledne travime ve stinu stromu u chatky ctenim knih a relaxovanim a vecer jdeme na zmrzlinu a projit se. 


8.8.2011
Dnes nas ceka presun do Budapesti. Je opet krasne slunecne pocasi. Cesta nam trvala asi 3 hodiny. Zase jsme se ubytovali ve stejnem kempu "U Veverky". Postavili jsme stan ve stinu pod stromy, vse zabezpecili tak aby se nas Vikousek ve stanu neupekl a vyrazili jsme na prohlidku Budapeste. 
Na zastavce u kempu jsme nasedli to autobusu, tedy lepe receno totalni stare kraksny. V centru jsme k obedu dali kebab a naskocili do tramvaje. V tramvaji jsem s hruzou zjistila, ze jedeme nacerno. Spatne jsme se pochopila s pani v kempu, u ktere jsme kupovala listky a to jsem se vyptavala, jak to funguje. Nastesti nas revizor nepotkal. Od spolecnosti HOP ON, HOP OFF mame listky na vyhlidkovy bus, ktery turistum ukazuje krasy Budapeste. Jednou jsme vystoupili, to abychom zasli do Starbucksu pro hrnecek do me sbirky. Autobus nas provezl po nejzajimavejsich pamatkach. Budapest je velmi podobna Praze, reka, hrad a i pamatky jsou ze stejne doby. 
Vecer jsme si v kempu dali gulasovou polevku a langos. Polevka chutnala jinak nez jsme zvykli, ale byla dobra a langos take. Jedni lide tu meli mensi soukromou oslavu s zivou hudbou. Trosku se rozjeli, dokonce i tancovali. Hudba privabila i ostatni kempujici a tak to byla mezinarodni zabava. 


9.7.2011
Po snidani, pro nas uz zname (langose, palacinky s marmeladou, pomazanka z lilku a meltova kava) balime stan, vse sackujeme do auta a vyrazime pres par pokladu smerem Ceska republika. Jeste kupujeme u silnice melouna, na kterem jsme si moc pochutnali, byl sladoucky a vonavy. Delali jsme si kratke zastavky a tak jsme do Vlasimi dorazili okolo 16 hodiny. 

Za celou dovolenou jsme ujeli 1199 km, ulovili 210 kesek a mame novy rekord v poctu 83 kesek za jeden den.

Publikovat příspěvek

Hungary

2.7.2011

Kazdy clen nasi rodiny Soucku proziva odjezd na dovolenou jinak. Odlezd byl planovan na 10 30 hodin a kazdy se k tomu postavil dle sveho uvazeni.

Jana, ta si privstala, aby vse stihla. Sprcha, vyvencit Vicky, nakup peciva, pak udelat housky na cestu (tak jak je mame radi,maslo +  salam + syr + zeli); nasleduje zaliti všech pokojovych kvetin a muskatu na balkone (to mi zabere 20 minut); dobalit veci na stanovani, zabalit si obleceni, veci pro psa, …  Mela jsem to tak tak …

Vicky, tak ta vstavala o poznani pozdeji nez panicka, tu probudilo sypani basty do misky J  Po venceni a snidani pak pozorovala nervozne cvrtkot doma. Mela starch, abychom ji doma nenechali a tak stale chodila za panickou jako ocasek a lehala si tak, aby co nejvice prekazela.

Martin, ten vstaval jako posledni, po snidani jeste dodelaval veci do prace, neustale telefonovat a v 10 30 byl jeste v pyzamu. K tomu asi nemusim nic dodavat. Je pravda, ze mel sbaleno velmi rychle a v patek vecer si nachystal nutnou a potrebnou elektroniku a udelal nam  pripravu na  hledani pokladu.

Z Berouna vyrazime v 11 30 hodin smer Vlasim, kde jsme pozvani na obed. Pribalili jsme jeste par veci a v 15 40 naseda posadka na sva mista (nacelnik Martin sedi vpredu napravo, ridicka se pevne drzi volantu a Vikousek, tak ta vse kontroluje pohledem z okna kufru) a „zirafici vozidlo RAV4”  vyjizdi  smer Budapest. Jede se pomerne dobre, neni zadne horko. Dalnice je plnejsi, ale jde to. Za Brnem smerem na Bratislavu jeste dotankovavame naftu, kupujeme dalnicni znamku pro Slovenko a pak na Madarskych hranicich dalnicni znamku pro Madarsko. Je pod mrakem, neprsi, ale obloha je zatazena a hrozi, ze prset bude,  dalnice je misty mokra.

Do kempu u Budapeste prijizdime pred 21 hodinou, stavime stan a kolem pulnoci jdeme spat. Noc mame veselou, Vikousek se roztahuje mezi nami a kdyz se ji snazime usmernit a poslat ji na sve misto u nasich nohou, tak na nas vrci a hlasite protestuje.  Je to potvora roztahovacna. 3 kese

3.7.2011

Rano se probouzime do chladneho dne se ztazenou oblohou, ktera vesti dest. V cene kempu je i snidane, langose, palacinky, vajicka na tvrdo, chleb, k tomu marmelada, syr, maslo; k piti caj a kava s mlekem.  Neni to snidane dle naseho gusta (langos byl hodne mastny, chleba divny), ale “ lepsi nez dratem do oka“. Na dnesni den Martin naplanoval okruh asi 9 km dlouhy, kde je možno nalezt asi 40 pokladu. Tesime se na to, protoze pokud to vyjde, tak pokorime nas denni rekord z Australie, 33 kesi za 1 den. Horlive sbirame, pocitame kazdy ulovek, … jupiiii. Stary rekod byl prekonan o 9 pokladu, tzn. Novy rekod je 42. Pocasi se zhorsilo, citelne se ochladilo a zacalo prset. Do kempu prijizdime uz za vydatneho deste, ktery dnes jiz neustal. Naveceru jsme se vypravili do nedalekeho McDonaldu, kde je nase oblibene McKaffee a WiFi zdarma. Stravili jsme tu 3 hodiny a dest stale neustava. Vyhlidky na dalsi dny nejsou nikterak priznive a tak menime plan a misto zitrejsi prohlidky Budapesti se presuneme do lazenskeho mesta PaPa.

4.7.2011

Po snidani, ktera ma stejne slozeni jako ta predchazejici (vlastne chybela vajicka natvrdo) balime stan a veci a jedeme po dalnici zpet k hranicim se Slovenskem. Asi 50 km pred hranicemi sjizdime a jedeme smer Balaton. Okolo mesta Papa nejaky aktivni kacer zalozil serii 100 kesek. Cast jich davame jeste pred samotnym prijezdem do mesta. Pak se ubytovaveme v hotelu Villa Classica, kde jsme meli zamluvene ubytovani ze ctvrtka do soboty, nastesti meli volno a tak nasi rezervaci posunuli a my jsme krasny pokoj v loveckem stylu (nechybel trezor na zbrane a patron J  Celkove byl hotel laden do loveckeho stylu,  nad schody byla vycpana hlava zebry, obrazy se zveri, … hlavne, byl “pet friendly”, takze byl Vikousek vitanym hostem.

Po kratkem odpocinku vyrazime opet do boje o poklady a prekonavame rekord s predesleho dne, a to u cisla 79! Jsme docela zmozeni a uz nas to ke konci moc nebavilo.

Pratele, když uz Vam tu popisujeme nase zážitky, tak by mi asi draha polovicka neodpustila na sebe něco prasknout. Jiste znate takove ty „rádoby vtine“ obrazky, tak zena tankuje pohonne hmoty do svého vozu a zapomene v nadrzi zastrčenou hadici od pumpy, ci jiné tomu podobne … Vždy jsem se temto obrazkum smala a rikala jsem ji, je tohle vůbec mozne aby se stalo? Odpoved jiz znam. Mozne to opravdu je, me se to malem stalo. Udalost se seběhla takto: Nejdrive jsem spatne odbocila na kruhovem objezdu (tedy dle navigace), ale zase to bylo k benzinove pumpe, kterou jsme potrebovali. Navigator rika, kam to jedes, ja koukam po silnicnim provozu, Martin rika odboc k pumpe, odbocuji, ale nevsimla jsem si vyssiho obrubniku. Trosku to trnclo, ale v pohode. Zastavuji u stojanu cislo 3. To ze nam nebrzdi rucni brzda, to vim a tak vzdy zaraduji rychloct cislo 1. Ovsem tentokrat jsem v tom z matku zapomnela.  Manik nam tankuje naftu, ja myji celni okno a Martin telefonuje a v tom okamziku se nase auticko pomalinku rozjizdelo vzad. Manik zacal pokrikovat, ja jsem si rikala, ze se mi to asi zda. Nastesti Martin rychle zareagoval, otevrel predni dvere a auto zabrzil. Historka usmevna, ponauceni z ni plynouci jest: nechat opravit rucni brzdu a vzdy dusledne kontrolovat zarazenou 1.

GPS zaznamy z toulek po Rime

Den prvni je ZDE
Den druhy ZDE
Den treti ZDE
Den ctvrty ZDE

ROMA

Fotogalerii si muzete prohlednout  ZDE a panoramaticke pohledy ZDE

Před par lety jsme si zavedli takovou tradici, ze vzdy na prelomu  jara a leta poletíme do nejakeho zajímavého mesta a tam stravime par dni, nejlepe prodlouzeny vikend.  Prvnim nasim mestem byla Pariz, pak Londyn, Brusel (tam jsme byli jen jeden den, leteli jsme rano tam a vecer zpatky) a nyní jsme se rozhodli pro Rim.

Zpatecni letenky jsme koupili u Wizzairu za necele 4000 Czk i s poplatky. Ubytovani nasel Martin přes internet. Nebylo nejlevnejsi, ale za to na vybornem miste, temer ve stredu města. Od vlakového nadrazi na které jsme prijeli z letiste je to 5 minut pesky, metro přes ulici a Coloseum a dalsi pamatky jsme navstevovali pesky. Doma jsme si nastudovali mista a zajimavosti, které jsme chteli videt, Martin pripravil kesky, diky kterym jsme objevili další zajimava mista.

Nas let z  Ruzyne do Rima byl naplanovan na  stredu 8.6.2011 na 14:35, ale odleteli jsme ze znacnym zpozdenim. Uz do letadla jsme nastupovali asi o 40 minut později, v letadle pak kapitan nahlasil, ze při kontrole stroje zjistili zavadu a jeji oprava bude trvat asi 30 minut. Oprava se protahla a my jsme odletali se zpozdenim vice jak 2 hodiny. Az na par turbolenci byl let v pohode a při pristani se jen nad našimi hlavami otevrel prostor, kde jsou schovane kyslikove masky. Ihned nas upozornil letusak, ze není třeba je nasazovat a tak jsme alespoň zjistili, ze tam opravdu jsou a prohledli si je J

Z letiste Fiumicino, které je vzdalene asi 20 km od Rima, jsme jeli vlakem. Cesta stala 14E pro jednoho a trvala 37 minut.  Pohodlne a rychle.  Ubytovani jsme nasli snadno a nas pokoj číslo 7 byl pripraven.  Vybalili jsme si tu trosku veci a vydali jsme se na vecerni obhlidku okoli a na jednu kesku. Při hledani kesky jsme narazili na „Gelaterii u bílého medvěda“, kde prodavali domaci zmrzlinu. Nevahali jsme a oba jsme si porucili tu nejmensi porci za 2,5E. Nejmensi porce není vůbec mala a můžete se vybrat az 3 ruzne zmrzliny. Martinova oblibena je nutelova, cokoladova, mango a jahodova. Ja si rada pochutnavam na jogurtove, vanilkove se medem a sezamovym semínkem, karamelove  nebo na „bilem medvedu“, coz je zmrzlina ze sojoveho mleka s oprazenymi kousky cerealii a cokoladou. Při nasich toulkách Rimem jsme zjistili, ze tady je zmrlina nejlepší, nejchutnejsi a pomer cena ku kvantite je největší. Sem jsme pak chodili každý den si pochutnat.

Ve čtvrtek nas probudil kuchar s italskou snidani, kterou jsme si objednali na 9 hodinu. Prinesl nam 3 kusy sladkého peciva (croasan, velka plundra s pudinkem a takova kyticka s pudinkem a cokoladou), bylo ještě teple. Toustovy chleb, maslo a marmeláda, to nam každý den zbývalo.  Martin si k piti objednal preso s teplym mlekem a ja kapucino. Doma takto nesnidame, tak jsme si pochutnavali, zvlaste to pecivo bylo vyborne.

Behem 3 dni jsme navstivili vyznamne pamatky Řima a jeden den jsme si vyjeli k jezeru ve vulkanu sopky, plaze zde maji cerny pisek. Vetsinou jsme chodili pesky, moc jsme se nehonili (nebyl duvod) a snazili jsme se do sebe nasat atmosferu kosmopolitniho mesta, ktere ale nikam nespecha. Spousta kavarnicek, zmrzlinaren se stolecky, no super atmosfera ...

Podrobne popisovat dny v Rime nema vyznam, ve fotogalerii  je u fotek popis a to ten Vam rekne vice. Prejeme Vam prijemne prohlizeni a pokud se rozhodnete pro navstevu Rima, tak jiste neprohloupite :-)

Annie

Od konce dubna v dome kde bydlime pribyla jedna ctyr-noha frajerka. Jmenuje se Annie a je to smetanova labradorka. Jake je to roztomile stenatko, ze muzete podivat ZDE

Udoli Berounky

Bylo krasne sobotni odpoledne a tak jsme vyrazili na vylet do udoli Berounky a nedilnou soucasti byly i poklady.

Ftotogaleri je ZDE

Velikonoce v Zelezne Rude

23. - 24.04.2011

Fotogalerie je ZDE

Svatecni nedeli a pondeli jsme stravili u Pirneru v Zelezne Rude. Vyjeli jsme z Berouna v pul osme a cesta nam trvala skoro dve hodiny. Spolecne jsme posnidali na slunicku s vyhledem na Javor se zbytky snehu. My jsme se pak vypravili na Certovo jezero. Rozrostli jsme se o jednu ctyrnohou fenku Sandy, ze ktere bude asistencni pes. Martin sel s nasi Vicky a ja s goldenkou. Pirnerovi se vydali na projizdku na kole.

Pocasi nam pralo, slunicko svitilo a krasne hralo. Moc turistu jsme cestou nepotkali, ale na jezere jich byly desítky. Posedavali na brehu zezera, nekteri se brouzdali vodou. My jsme si odlovili poklad a pak jsme smerovali zpet do Rudy. Pirnaskove nas uz cekali, udelali jsme malou pripravu na grilovani a za dohledu Santa Klause jsme se do toho pustili. Martin si osefoval gril a my ostatní jsme si masicko vychutnavali.

Druhy den rano (Velikonocni pondeli) nase zenske prdylky „polechtala“ Martinova pomlazka a nezapomnel dodat, ze pry jen pro jistotu, abychom neuschly. Po snidali jsme se rozdeli na dve skupinky. Hanka s Petrem zustali doma, rozhodli se odpocivat a my, Martin s Vicky, ja s Haidy a Hanicka se Sandy, jsme se vydali na nedaleky kopec pro poklad.  Sli jsme cestou necestou, kousek po sjezdovce (tady jsme potkali dve zmije), pak chvilku po cyklostezce a nakonec jsme se prodirali lesem. Cesta k pokladu nam trvala skoro dve hodiny a  usli jsme asi 5 km, cesta zpatecni, byla o mnoho kratsi, schudnejsi, no proste lepsi.

Po vybornem pozdnejsim obede jsme si ještě povidali a pak vyrazili k domovu. Opet jsme stravili prima dva dny s prateli a Martin si alespon trochu odpocinul od denniho shonu.

Filipojakubská noc

Fotogalerii si muzete prohlednout ZDE

Az ted mi doslo, ze neznam presne vyznam, puvod a ani historii tohoto zvyku a tak jsem si o nem neoc nasla na webu tradice.cz

 

Pálení čarodějnic patřívalo a do dnešních dnů patří k velmi populárním lidovým zvykům. Ona magická filipojakubská noc (z 30.dubna na 1.května) patřívala mezi noci, kdy prý zlé a nečisté síly vládly větší mocí než kdy jindy. O půlnoci před sv. Filipem a Jakubem, kdy měly nečisté a zlé síly moc škodit lidem, se daly nalézt  různě poschovávané, zakopané a před lidmi ukryté poklady. Aby se hledač pokladu dokázal před silami úspěšně bránit, musel prý mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu a řadu dalších předmětů.

Lidé věřili, že této noci v povětří poletuje spousta čarodějnic, letících na sabat. Proto se této noci také říká "noc čarodějnic".
Čarodějnice se před sabatem natíraly kouzelnými mastmi, s jejichž pomocí pak mohly na košťatech létat. Taková košťata prý bývala zhotovena z jasanového dřeva, vrbových a březových proutků. Při reji byla volena královna sabatu, která potom vládla hostině a tanci - "čarodějnickému kolu" – to se tančilo pozpátku. Jídla vypadala sice lákavě, ale byla bez chuti a nezahnala hlad. Nesměl chybět ani kotel plný žab a hadů stejně jako nádoby s jedy. Čarodějnice se tu, jak lidé kdysi věřili, s oblibou proměňovaly ve vlky, psy a jiná zvířata a vyprávěly si, co všechno zlého se jim od posledního setkání podařilo lidem natropit.


Víra v nečisté síly, stará jako lidstvo samo, se časem proměnila v pověru, ze ďábel může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím lidí - čarodějnic a někdy i čarodějů. Zvláště staré ženy bývaly často podezřívány, že spojení s ďáblem a před uhranutím jimi se venkované bránili rozmanitými praktikami:

• před vrata domu i chlévu se pokládali narýpané drny, dříve, než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula
• stavení se kropilo svěcenou vodou, před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata, pod drn se dávalo vejce. Aby se čarodějnice zahnaly, práskaly čarodějnice na návsi biči a také se střílelo z pušek

Existovala řada praktik, které měly umožnit čarodějnici vidět, případně potrestat. Lidé věřili, že ji lze zahlédnout v noci na křižovatce nebo opuštěném místě.


Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech pálily ohně, které jsou v některých krajích (zvláště v Německu) velmi starého původu. Postupem doby se z výročních ohňů stalo "pálení čarodějnic" - mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli čarodějnici létající na košťatech v povětří. Jinde se říkalo, že je tak možno čarodějnici srazit k zemi.


Ochrana úrody a dobytka se zejména soustředila na noc filipojakubskou, kdy se vesničané chránili především proti čarodějnicím, které očarovávaly a tak poškozovaly dobytek i úrodu. V ten den se jednak prováděly pověry na ochranu chléva (zelené větévky na hnojiště, osypání chléva pískem). Jak již bylo řečeno, v ten den se pálil oheň dodnes zvaný čarodějnice. Ochrana úrody a celého hospodářství před neúspěchem, to byl hlavní účel tohoto lidového svátku.


Čarodějnice však nebyly jen zlé, těch, které znaly tajemství bylin, uměly zahánět nemoci a napravovat zlomeniny si lidé vážili. V některých jazycích dokonce slovo čarodějnice znamenalo "moudrá žena". Bylinkářky - vědmy se vyznaly v tajích přírody. Věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, kovů, drahokamů, ale i barev a vůní. Jejich poznatky, někdy zdánlivě nesmyslné a bláznivé, přispěly mnohdy k užitečným vědeckým objevům. A tak stará "přírodní magie" ovlivnila lékařství, chemii, biologii a fyziku. Kromě bab bylinkářek působili jako léčitelé i kováři a jejich manželky. Když kovářovy kleště vytáhly bolavý zub, hned přispěchala kovářka s hojivým obkladem. Ani tyto hodné "čarodějnice" to ale neměly lehké. Většina z nich se ve středověku stala obětí "honu na čarodějnice". Desetitisíce, možná statisíce (některé zdroje uvádějí dokonce miliony) nevinných žen byly odsouzeny a upáleny na hranicích po celé Evropě, ale i v Americe.

My jsme byli pozvani k sousedovi Valikasovi na divocaka, ktereho vyhral na plese. Jidlo (divocak, kruta i spekacky) bylo naprosto bezchybne a piti, toho bylo take dost :-) Podrobne asi neni treba Vam to licit, popisky u fotek Vas vtahnou do atmosfery posledniho dubnoveho vecera :-) 

Canisterapeuticke prezkouseni

Fotogalerie je ZDE

Sobota 9.4. jsem stravila s Vicky v Tremosne u Plzne, kde se konaly canisterapeuticke zkousky. Uz jsme obe vedely, co nas ceka a tak nebyl duvod k nervozite. Prubeh zkousek Vam priblizim z psiho pohledu, tedy tak jak to vnimala Vicky. A zacneme pekne od zacatku, tedy o brzkeho rana.

"No proboha, co se to tu deje? Venku tma, pet hodin rano a moje panicka uz leze z postele. Vzdyt je sobota, tak to se snad spi o trosku dele ne? A dela mi snidani a jde do koupelny, to je divne. Poustim to z hlavy a pokracuji ve spani jako panicek :-)  Zdaji se mi pekne psi sny, jak si na odpoledni prochazce cucham, bastim "blbosti" jak rika moje panicka a hlavne beham za novou hrackou, kterou jsem dostala k narozeninam. Ruzovy letajici talir, to je panecku hracka. Dospelaci mi ho hazeji a ho nosim zpatky, obcas ho chytnu i v letu a to mi pak tleskaji a volaji bravo :-)

Je 6:15 a z postele vyleza i panicek, tak to si asi opravdu dneska nepospim. Taha me z boudicky, z meho domecku a mluvi o rannim venceni. Brrrrr, nechce se mi, je moc brzo a venku je tma. Delam jako bych nic neslysela. Panicek je ale neodbytny, trese boudickou a tak vylezam, protahuji si ztuhle nozicky a zada. Chvilku nevericne koukam, ale to mi uz nasazuje obojek a otevira dvere na chodbu. Tedka uz je mi jasne, ze se opravdu dneska brzo vstava a bude se neco dit.

Po snidani me nalozili do auta a jedeme do Tremosne, cestou jeste zastavujeme na autobusovem nadrazi v Plzni, tam si Martin vystoupil a jel k rodicum busem. V Tremosne parkujeme v 8:15 a jdeme se vycurat a jeste trosku "proskocit". Od 8:30 zacina prijem psu. Je jich tu dost, asi tak dvacet. Vsichni jsou hodni, nikdo nesteka a poslusne posloucha sveho pana. Pani veterinarka me okoukla zkusenym okem, prohledla si muj cestovni pas, zkontrolovala ockovani a dalsi zapisy. Vse je v poradku, jak pak by ne, tohle totiz hlida moje panicka a ta je desnej puntickar a ve vsem musi mit poradek. Nasleduje uvodni slovo pani Jany Stercliove, ktera nas seznamuje z prubehem a harmonogramem zkousek. Je nas 21 tymu a jsme rozdeleni do skupnek po ctyrech. My jdeme na radu v 10:15 hodin a do te doby se jdeme trosku proskocit ven. Panicka mi bere na louku a hazi mi aporty. Nosim ji je ukazkove a ona me za to chvali slovem i pohlazenim. Drbe mi za usima, tam to mam tuze rada :-) Po chvilce me to uz nebavi, radeji bych se sla honit s ostatnimi psy, urcite by se nejaky nasel. No to bohuzel tak nedopadlo, vracime se zpatky.
Nase skupinka cita 5 tymu a panicka se zda byt trosku nervozni. Asi mi neveri, ze ji poslechnu na prvni povel ...  Taaak jdeme na to, je tu prvni disciplina - povaha - hodnoti se chovani psa. Majitele psu spolu hovori, podavaji si ruce, hlasite se bavi. Psi jsou volne pusten nebo na voditku. Rozhodci postupne pohladi veechny psy. Tak tohle se mi libilo, byla jsem sice na voditku, ale mohla jsem si ocuchat a zkamaradit se s ostatnimi psy a take me dalsi dva lide hladili a drbali.
Druha disciplina -  kontakt psovoda se psem - hodnoti se ochota psa nechat se sebou manipulovat. Psovod pusti psa z voditka, po chvilce psa privola, da mu povel sednout, lehnout, polozi ho na bok. Kdyz me panicka pustila z voditka, tak jsem si sla ocuchat dvere, byly tam nejake zajimave pachy. Pak jsem uslysela povel "Vicky, ke me", zanechala jsem me oblibene cinnosti a smerovala jsem za hlasem. Panicka me pochvalila, pak zaznel povel "sedni", "lehni". Pri povelu "spici pejsek" se dospelaci a rozhodci zasmali, ale me to nerozhodilo a ulehla jsem na bok. No reknete, lepsi "spici pejsek" nez treba "chcipni" nebo "haji" (ikdyz haji by take docela slo).
Popisovat dalsi discipliny by bylo prilis nudne, pokud to nekoho zajima, dalsi informace najdete ZDE
Po pauze na obed byla volana diskuse na tema reseni potizi s nasimi 4-nohymi milacky. A pote nastal dlouho ocekavany okamzik, vysledky zkousek a predavani certifikatu. Protoze prosly vsechny tymi, tak se radovali jak panickove a panicky, tak i pejskeve, jiste byli odmeneni stejne jako nase Vicky nejakou psi dobrutkou :-)

Galerie ke golf-yacht clubu

Souckovi na yachte

Fotogalerie bude doplnena co nejdrive.

Na nedelni odpoledne jsem si pripravila pro Martina narozeninove prekvapeni. Ma je sice az na konci dubna, ale z casovych duvodu jsme se rozhodli je oslavit drive :-) 

Odpoledne vyrazime z Berouna, nase mala cernoska Vicky jede samozrejme s nami. Uz s nami byla na trajektu a tam vse zvladla na jednicku s hvezdickou. Vzhledem k tomu, ze tato yachta nikam nepluje, tak nehrozi morska nemoc a dalsi potize spojene s plavbou. Jedeme k Libenskemu mostu, kde kotvi Golf-Yacht lod. Pozdni odpoledne jsme stravili na golfovem trenazeru, tedy Martin. Ja jsem sledovala jeho vykony z pohodlneho kresla :-) Pak nasledovala vecere o trech chodech. Meli jsme lososa s bramborouvou kasi a prilohou a aby nebyl losos na suchu, tak jsme ho zapijeli bilym vinem. Prijemnou atmosferu dokresloval svit svicek a vyhled na reku a Prahu. 

Nase kajuta byla mensi (na lodi ma velkou kajutu asi jen kapitan :-) ale akorat pro nas tri :-) Na rano jsme si objednali snidani do postele a bylo to opravdu prijemne (tentokrate jsem ji nemusela delat ja). Na rece plavali labute, take asi hledali neco k jidlu :-)

Neobvykle poklidne misto, reka tekla stale stejne rychle, jen ten cas nesel zastavit. Skoda. Tak alespon na chvilku jsme se vytrhli realite ze sparu :-) 

Valentyn 2011

Něco málo o Valentynovi z Wikipedie.

Valentýn (podle kalendáře, ale častěji spíše Valentin) je mužské jméno latinského původu pocházející z výrazu valere, tj. „zdravý“. Jeho ženskou obdobou je Valentina.

Známí nositelé jména

• Svatý Valentin
• Valentin - papež
• Valentin Hrbatý - český šlechtic
• Valentin Kochan - český šlechtic
• Valentin Dobrotivý - český film.

• Valentina Kameníková - česká klavíristka ukrajinského původu
• Valentina Těreškovová - ruská kosmonautka, první žena ve vesmíru
• Valentina Thielová - česká herečka

My jsme vyrazili na večeři do Prahy, do Celetné ulice do restaurace Zlatý Anděl, kde nás čekal krásně prostřený stůl pokrytý okvětními lístky červených růží. Na uvítanou jsme si připili šampaňským a těšili si na večeři. Romantické menu slibovalo kulinářský zážitek. Předkrm s názvem "Casanova" - salát s pošírovaným vejcem, jablkem a orchidejí. Jako hlavní chod si Martin vybral "Hledání smyslů" - grilovaná kuřecí prsa plněná ořechovým máslem, baby zeleninou a hořčičnou omáčkou. Já jsem si vybrala "Zamilování" - dušený lososový filet v koření Apollo, pečený rýžový pillaw a piquillos. Oba jsme si pochutnali a už se těšili na dezert s názvem "Jemný čokoládový polibek" - horký, tekutý čokoládový dezert s náplní maracuja a sorbetem z růží. Hmm opravdová lahůdka. Večeří jsme zakončili přípitkem a vyrazili domů za naším černouškem.

16. Sri Lanka - Presun na letiste do Negomba

27.12.2010

Rano po snidani jsme se nechali odvezt na autobusove nadrazi. Meli jsme trochu potiz najit spravny autobus, ktery nas odveze na mezinarodni letiste do Negomba. Busove nadrazi je jeden veliky chaos a temez zadne anglicke nazvy. Ptali jsme ruznych lidi, nakonec jsme nasli ochotneho pana, ten nas dovedl na nastupiste a rikal, ze bus odjizdi za 90 minut. Tak jsme meli cas si koupit noviny  a nejake dobroty na cestu. Moc se nam bus nezdal, zadne oznaceni kam jede, stara herka a k tomu jeste clovek u ktereho si kupujeme listky na cestu neumi anglicky. Ptala jsem se ho, zda jedeme spravne do Negomba na letiste, ale zadna odpoved. Kdyz jsem se ptala podruhe, tak mi pan za mnou rekl, ze jsme ve spravnem buse. Dost se mi ulevilo. Z pana se vyklubal lekar ajurvedske mediciny, anglicky umel dobre. Cast cesty jsme prokecali o vsem moznem.
Martin si behem cesty uvedomil, ze si nenafotil "bezny  sri lansky zivot"  a tak celou cestu mel prst na spouti sveho fotoaparatu. ZDE je k nahlednuti fotogalerie.
Cesta trvala asi 4 hodiny a kdyz jsme se zacali blizit k letisti (poznali jsme to diky GPS) tak jsme premysleli, jak pozname, ze uz je cas vystoupit. Snazili jsme ptat spolucetujicich, ale bylo to marne ... nikdo anglicky neumel. Nejaky pan to zrejme pochopil, ze chceme na letiste, tak se protlacil narvanym autobusem k ridici, prohodil s nim par slov a vrtil se zpet k nam. Mrkl na nas, to bylo asi znameni, ze nam zaridil zastaveni abychom mohli vystoupit. A opravdu, po chvilce bus zastavil, dokonce pockal az uplne vystoupime a pak se teprve rozjel :)
Na letisti jsme si dali batohy a tasky do uschovny a vyrazili jsme do mesta Nebomba, ktere lezi asi 10 km od letiste. Mesto se nam vubec nelibilo, priserne rusne a spinave. Prosli jsme par ulic, zasli do obchudku a ayurvedskou medicinou (zakoupili jsme balzamy, sirup, zvlastni naberacku urcenou k paleni prasku proti komarum). Hledali jsme misto, kde bychom si dali obed a nejvice se nam zalibila mistni indicka jidelna. Rozhodne jsme neudelali chybu, jidlo bylo vyborne, jedno z nejlepsich  a nejchutnejsich na Sri Lance. Ind se na chodil ptat, zda je vsechno v poradku a zda nam nic nechybi. Za svou pohostinnost jsme mu nechali na mistni pomery velke dysko. Castka ho prekvapila, ale prijal ji s podekovanim.
Na letisti jsme pak cekali skoro 12 hodin. Cas jsme si kratili ctenim knizek, obcasnou prochazkou po hale a nakoupenim dobrot v obchudku. Nejak jsme to preckali a v 1 hodinu v noci jsme se presunuli na check-in. Mame o jedno zavazadlo vice, prekvapive jsme nakoupili veci vazici 15 kg, batuzky pak okolo 13 kg. Jeste pred odletem si Martin koupil drevenou figurku varana (na letisti se uz nesmlouva, ale on svym sarmem zapusobil na prodavacku a varana usmlouval ze 45$  na 32$ :-))
Ve 2:55 se nase letadlo Boing 777-300 odlepuje od ostrovni ranveje a nabira smer na zapad do Dubaje. Letadlo je uplne nove, je v nem vice mista na nohy, vice prostoru pro zavazadla, vychytane a velke dispeje na kazdem sedadle pred vami, jsme uneseni :-)
V Dubaji pak mame pres 4 hodiny casu. Nakukujeme do obchudku (nejvice Martina zajimaji ty s elektronikou). K snidani si davame kavu a zmrzlinu Haagen-Dazs. Trosku nezvykle, ale pochutnali jsme si :-) Na odletu jsme potkala kamaradku z meho rodneho mesta, letela domu. Byla prekvapena, v letadle jsme si pak pekne popovidaly, nevidely jsme se vice jak 7 let :-)
Na letisti nas jiz cekali rodice a ve Vlasimi pak probehlo velike vitani s nasim cernouskem :-)